Příjezd do SF a Hyde St. Pier

Po asi dvaceti kontrolách letenky, jestli je fakt v pondělí a ráno a ze správného letiště je pomalu čas vyrazit směr SeaTac. V pět mě přestane bavit neustálé buzení spolubydlícími nebo podvědomím a jdu na snídani. V poklidu si zabalím, odhlásím se z hostelu a jdu na metro. Říkají tomu tady Light Link a vede z centra až na letiště, rovnou k check-in kioskům a řadám. Pak prý, že to nejde... To jenom v Praze metro končí jedenáct km od letiště... Cesta pohodlná, rychlá, žádný dav, po několika stanicích vyjede vlak na povrch a tváří se jako normální povrchová doprava :)

Poslední potulka Seattlem

Nedělička neděle, něrabotáme, dospáváme :) Vymotám se z postele jen na tak dlouho, abych se doplazil do jídelny na snídani - je v ceně, co kdo sní, sendviče a kafe (to vynechám, nejsem magor :) - a potom zase do postele. Dokonce ani nezkouknu zprávy a maily, tak rychlý je můj výsadek pro snídani. Zatáhnu si zase závěsy a vylezu až v půl dvanácté. Medvědi by se mohli učit, jak má vypadat zimní spánek :)

Underground Tour a vyjížďka kolem přístavu

Opět brzké ranní vstávání tedy již před půl devátou (šoking!!) a vyrazím na desátou na Pioneer Square, odkud začínají Underground Tours - Martin doporučil, že je to zajímavá prohlídka, tak jdem na to. Prohlídku v deset nestihnu jen o chlup, takže si musím počkat až na jedenáctou, mezitím obejdu náměstí(čko) - všechno v historickém stylu, staré domy, jen na jedné straně do náměstí zasahuje špičatý parkovací dům, a je nějak nakřivo, jen nemůžu přijít na to jak. Nad náměstím je vidět špička Smith Tower, kdysi nejvyšší budovy západně od Mississipi - stavitel chtěl postavit mrakodrap v New Yorku, tam z toho nebyli úplně nadšení, tak ho postavil v Seattlu - a dnes už jen jedna z vysokých budov v Seattlu a ani zdaleka nemůže těm vyšším konkurovat.

Museum of Flight

Snídaně v hostelu, brzy z rána - pro mě tedy v půl deváté - toasty na sladko i slano, kafe, čaj, vajíčka. U snídaně si zjišťuju, jak to tady vlastně chodí s městskou dopravou a jak se dostanu k letišti Boeingu. Funguje to dobře, děkujeme za optání :) Metrotransit tu má dokonce Fare Transit Zone, kde se jezdí zadarmo a platí se až při výstupu mimo tuhle zónu. Pro socialisty uvedu, že se to evidentně neosvědčilo a od září kurvy kapitalistické zónu ruší a budou odírat všude a všechny :) Ale to jen tak na okraj, mě to stejně nepomůže, protože The Museum of flight je mimo tuhle zónu, takže $2.25 za cestu. Tradičně zapomínám, na které zastávce to mám vystoupit, prostě u nějakýho letiště cestou, po takový zatáčce a né hned, muzeum je až někde na konci, tak ne hned na začátku, jasný?

Hurá do USA

Martin je stále přesvědčen, že neodjedu. Nenechám se jeho pesimismem (i když se u toho teda dost chechtá) nijak nalomit, ale jen tak pro klid duše ještě zkontroluju jízdenku v mailu a pas v brašně. Všechno sedí. Vysadí mě zase u Pacific Central Station, někde u Gate 4 by měl čekat můj bus. Natočili mu EKG a co myslíte? Měl ho tam! :) V klidu nasedám, kufr i bágl jsou dole, doklady mám u sebe, na hranici s USA je to asi hodina cesty, takže je snad naprosto pochopitelné, že usnu, aby mě mohli za hodinu zase vzbudit. Autobus si odjede někam na vlastní prohlídku, nás chudáky se všema kuframa naženou do koridoru, kde pak sedí ozbrojení a děsně důležití úředníci v uniformách, a jeden děsně tlustej chodí kolem fronty, všechny nás popohání a je vůbec takovej špatně naloženej. Samozřejmě, že skončím u něj. Dost arogantní, ale nakonec rychle odbyto, zase všichni nakládáme ty svoje kufry a jede se. Helou, jů es ej!

Poslední den v Kanadě

Balíme, balíme! Trochu jsem si přispal, dokonce jsem ani neslyšel Martina, když odcházel do práce :) Dopoledne jsem vyrazil ještě do Downtownu, kouknout po městě a na moře a nakoupit ještě nějaké ty dary z dalekých cest (“koupíš je hned první týden, ať to pak nemusíš honit na poslední chvíli” - chacha :) a prošel jsem se po Kits Beach zpátky. Zatím nezačalo pršet, jen lehce pofukovalo, takže jsem na balkoně začal sušit spacák (sušil jsem už v úterý po příjezdu - teda spíš větral, spacák moc vlhký nebyl - ale začalo mi do toho pršet a nevšiml jsem si včas :) a hlavně stan, který neplánuju ve Státech rozbalit, a věru nechci Lasikovi vrátit plesnivou hromádku :) Šlo to rychle, vítr se stanem dělá divy, takže pohodička, pohoda, nic ho během měsíce nesežere.

Sbalit, nacpat všechno do kufru a do batohu - je to zvláštní, nakonec je kufr těžší a nacpanější než byl při příletu, ale vypadá to, že mám snad všechno, nikde se nic povědomého nepovaluje. Jen v koupelně kartáček, pasta a ručník, takže papírek na kuchyňskou linku, jsem naprosto schopný si ráno vypucovat zuby a ten kartáček zase vrátit do koupelny místo do batohu. Jasně, koupil bych si v Seattlu novej, ale připadal bych si jako blbec, takže proto cedulka :)

Večer ještě zaskočíme na suši na 4th Ave (se s těma hůlkama snad nikdy nenaučím...) a to je poslední noc v Kanadě. Snad ještě třikrát kontroluju jízdenku, jestli zase nemám vlčí mlhu, ale snad je vše v pořádku - v 06:30 odjezd směr Seattle o/

Jasper

Navážu tam, kde jsme našeho hrdinu opustili na konci minulého dílu: stojí na kraji dálnice s výhledem na Mt. Robson a snaží se chytit stopa do Jasperu, turistického centra Kanadských Rockies. Je neděle, poledne, do pěti odpoledne - za 4 hodiny, Jasper je už v Albertě a tedy o hodinu napřed - si musí vyzvednout v Jasperu auto. Cesta do Jasperu bude trvat aspoň hodinu, je to cca 70km a než najde půjčovnu, to taky chvíli potrvá. Takže zbývají asi tři hodiny na to, aby ho, chudáka, někdo naložil.

Berg Lake Trail

Komu by se chtělo vstávat v půl páté ráno? Proto se odsouzenci popravují za úsvitu, komu by se chtělo žít v tuhle hodinu... Na nádraží jsem s předstihem víc než pohodovým, jdu si k okénku Greyhoundu nechat zkolaudovat bágl (zváží a cestující nafasuje visačku s cílovou stanicí) Dáma za okénkem zkoukla jízdenku a pravila, že si není jistá, jestli mě dokáže nacpat už do ranního busu, protože bude asi plně obsazeno, a že si budu nejspíš muset počkat na ten svůj večerní. Asi nemusím dodávat, že jsem na ní koukal jako na blázna, pak zase chvíli na lístek, pak zase na ní. Ale měla naprosto pravdu, na lístku skutečně byl odjezd 06:15pm, naprosto nechápu, jak se mi podařilo vsugerovat si, že jedu už ráno. Chvilku jsem ještě pobyl na nádraží, dáma za okýnkem prý zkusí před odjezdem zjistit, jestli nebude přeci jen místo. Nebylo, a brala to docela v klidu, žádný nevěřícný pohled na toho vola (“do you have any program for today in Vancouver?” :) a šel si zase lehnout. Ještě jsem napsal Martinovi, aby se taky v šest ráno pobavil jako já, když už musí tak brzo vstávat :)

Vancouver

Dva dny, strávené ve Vancouveru. Potřeboval jsem si trochu oddychnout a naplánovat a zařídit cestu k Mount Robson a do Jasperu, která se měla odehrát ve zbytku mého pobytu v Kanadě. Takže v pondělí jsem se prošel severním Vancouverem, potom na západ do Lighthouse Parku. Moc pěkný parčík, není z největších, ale rozhodně stojí za návštěvu - klidnější než třeba Stanley Park, krásný výhled na Vancouver vlastně z druhé strany, na pobřeží, po kterém jsem se tu od začátku pobytu několikrát prošel. Odpočatý jsem pak během úterka pořídil lístky na Greyhounda do Mount Robson a zpátky z Jasperu, rezervoval auto, sbalil a šel brzo spát, anžto autobus vyráží v 06:15 ráno - Martin si cestou do práce udělá drobnou odbočku k Pacific Central Station a vysadí mě tam, takže ráno odjezd v 04:50.

Semaphore Lakes

V sobotu na nás byl Martin hodný, odjezd byl až v osm hodin. Taky byl celé dopoledne nervózní z toho času promrhaného spánkem :) Dnešní cíl jsou Semaphore Lakes za Pembertonem, a pak se uvidí jak budou vypadat okolní vršky, hlavně Locomotive Mountain a Face Mountain. Já osobně to na velké lezení nevidím, přeci jen můj názor na výšky je dostatečně znám, ale měl by to být papírově snadný výstup, takže uvidím až na místě.