Berg Lake Trail

Komu by se chtělo vstávat v půl páté ráno? Proto se odsouzenci popravují za úsvitu, komu by se chtělo žít v tuhle hodinu... Na nádraží jsem s předstihem víc než pohodovým, jdu si k okénku Greyhoundu nechat zkolaudovat bágl (zváží a cestující nafasuje visačku s cílovou stanicí) Dáma za okénkem zkoukla jízdenku a pravila, že si není jistá, jestli mě dokáže nacpat už do ranního busu, protože bude asi plně obsazeno, a že si budu nejspíš muset počkat na ten svůj večerní. Asi nemusím dodávat, že jsem na ní koukal jako na blázna, pak zase chvíli na lístek, pak zase na ní. Ale měla naprosto pravdu, na lístku skutečně byl odjezd 06:15pm, naprosto nechápu, jak se mi podařilo vsugerovat si, že jedu už ráno. Chvilku jsem ještě pobyl na nádraží, dáma za okýnkem prý zkusí před odjezdem zjistit, jestli nebude přeci jen místo. Nebylo, a brala to docela v klidu, žádný nevěřícný pohled na toho vola (“do you have any program for today in Vancouver?” :) a šel si zase lehnout. Ještě jsem napsal Martinovi, aby se taky v šest ráno pobavil jako já, když už musí tak brzo vstávat :)

Odjezd nakonec proběhl na druhý pokus bez problému, po šesté odpolední vyrážím směr Mount Robson. Nejvyšší bod Kanadských Rockies, vzhledem k umístění a rozměrům hora s vlastním (značně navhlým) počasím, asi 70km od Jasperu, kolem které vede Berg Lake trail, dlouhý asi 20km. Po proklimbané cestě, kdy jsem vlastně ani nevěděl, kde přesně to budu vystupovat a jak to sakra poznám a jestli nezaspím řidičovo hlášení (on by si mě asi stejně našel :) mě vysadil na křižovatce dálnice, ve tmě u benzínky a informačního centra Mount Robson Parku. Ještě mě na rozloučenou upozornil, že teď, v 04:30am, je všechno zavřené, na což jsem mu s úsměvem odvětil, že to je mi docela jasný :) Hned u téhle křižovatky jsou kousek od sebe dva kempy, postavil jsem narychlo stan a doufal, že teď ráno už budou medvědi spát a dají pokoj chudákovi, co by se jenom rád vyspal. Budík na osmou, musím dojít do infocentra a registrovat se na Berg Lake trail.

Snídaně, sbalený stan, všude mokro, protože ráno ještě stihlo zapršet, asi abych se aklimatizoval na další dny. Registrace byla rychlá, ve všech campech podél trailu bylo dost místa, takže i bez rezervace - která není povinná, ale je možná, a na nějaký prodloužený víkend by asi byla potřeba, bývá prý plno - si můžu vybrat kdy a kde chci zůstat přes noc. Můj plán je první den (čtvrtek) dojít do druhého campu jménem Whiteguard, nějakých 11km od trailheadu, další den se dostat až nahoru k jezeru, třetí den strávit nahoře tak dlouho jak jen to půjde a na noc se vrátit co nejblíž k začátku trailu (campsite Kinney Lake), abych čtvrtý den (neděle) mohl co nejdřív vyrazit na stopa směr Jasper. Všechno možné, všude volno, takže registrace v pohodě. Fasuju visačku na stan a mapku trailu, dole v suterénu infocentra se mám podívat na instruktážní film, který ale obsahuje jen obecné, už známé informace (nekrmit medvědy, nekrmit medvědy, nekrmit medvědy, jo, a často tu leje a mění se počasí ;) Vpřed, je deset dopoledne, na začátek trailu je to dva kilometry po silnici, takže celkem 13km na první můj kemp.

Už od rána je zataženo, mlha a mraky visí dost nízko a vůbec nic nevypadá, že by tu snad někde v okolí byly hory. Až na to, že když se blížím k infocentru, tak občas dírou v mracích za ním je vidět vysoko nahoře kolmou, skalnatou a zasněženou stěnu. Je to hodně působivý pohled, i když vlastně z Mount Robson není vidět jen kus srázu v mracích a nic víc. Trail začíná na břehu Robson River, která má víc vody než je tu normální a vesele si burácí podél cesty, samá peřej, a nádherná modrozelená barva. Po hodině dorazím na kraj Kinney Lake, vpravo se pořád tyčí sráz Mount Robson, jezero se obchází lesem a cesta za ním dorazí na štěrkem vystlané údolí, kterým protéká spousta potůčků a proudů z hor okolo. Vlevo sráz, vpravo kolmá stěna, podle mapky a toho, co vím, by Berg Lake mělo být vpravo nahoře, když se nějak vyškrábeme nahoru a obejdeme přitom Mount Robson - ale sakra kudy, to je samá skála a sráz, kudy??

Přejde se údolí, nějakých 400 metrů po cestě na štěrku, přes mosty a můstky přes potoky, a začne kopec. Během asi dvou kilometrů je potřeba nabrat převýšení nějakých 100 metrů. Docela to jde, strmé krpály střídají rovné úseky a nakonec jako třešnička na dortu závěsný most nad rozbouřenou Robson River. Celý vzestup je vlastně začátkem Údolí tisíce vodopádů, některé jsou vidět už od jezera, když se otevře štěrkové údolí - ze stěn kolem padá voda, jak někde nahoře za hranou tají ledovce, a všechno se to žene dolů do Robson River. Na campsite Whiteguard jsem dorazil asi ve čtyři, s perfektním načasováním - zkusil jsem trochu usušit stan od ranního deště, protože bylo sice zataženo, ale bez deště, jenže po deseti minutách začalo lejt jako z konve. Už dole v údolí byly vidět mraky, jak se pomalu sunou a stoupají nahoru, jak je tlačí další a další za nimi - Mount Robson vystupuje proti okolí jako stěna s výškou asi 3000 metrů, mraky nemají jinou šanci než se tlačit dál a nahoru, ochladí se a začne kondenzovat voda :) Ještě že byl v kempu přístřešek, snědl jsem si v klidu brzkou večeři a šel s tmou spát. Naštěstí jsem měl s sebou tentokrát i knížku (narychlo zakoupenou na nádraží ve Vancouveru, protože nachystaná zůstala v bytě na stole) takže o zábavu postaráno.

Ráno tradičně prší. Čekám do devíti, jestli se to nezlepší, překvapivě ano, takže sbalím stan - jen oklepaný od vody, na nějaké schnutí není prostor - dám rychlou snídani a jde se. Přede mnou jsou 4km výstupu Údolím tisíce vodopádů až k Berg Lake, celkem asi 550m převýšení. Stoupání začíná asi půl kilometru za Whiteguardem, a stoupá vytrvale celou cestu, chvíli lesem, chvíli po kraji srázu, po skalách, pořád podél proudu Robson River, a každý prudší úsek na ní znamená vodopád. Celkem jsou tu 3 větší vodopády: White Falls, Falls of the Pool, kde voda padá do malého bazénu a odsud hned dalším vodopádem pokračuje dál, a největší Emperor Falls, na protější stěně přes úzké údolí. Kousek za Emperor Falls je další kemp, stoupání víceméně končí a jsem nahoře, na úrovni Berg Lake. Některá místa v kempu jsou prakticky u řeky, 30 centimetrů od proudu, v noci to musí pěkně šumět za zády :)

Jde se dál, z lesa se vyloupne cesta na planinu - vlevo kamenitý sráz, plný suti, v něm umetená cestička, pod ním mech, tráva a proudy vody Robson River, která se tu před pádem do údolí pěkně rozdělila do desítek potůčků, a vpravo pak masiv Mount Robson - konečně. V mraku a mlze, není vidět nic než stěna, vpředu v dálce ledovec, pod kterým se skrývá jezero, ale přes mraky není vidět moc na výšku, z Mount Robson je jen ta masivní stěna. Po kilometru cesta zahne vlevo, sejde ze stráně na planinu, která se rozšířila, a je konečně vidět Berg Lake - modrozelené, napravo ze svahů Mt. Robson k němu spadají dva ledovce, a na planině jsou pořád desítky potůčků a potoků, které zleva ze svahu Whitehorn Mountain a ledovce Heargraves přitékají do Robson River. Jo, a k tomu vlhkému mraku kolem se teď přidal i ostrý vítr, naštěstí do zad.

Berg Lake campsite je za další 3km, jde se podél jezera s výhledem na Mt. Robson a Rearguard Mountain vedle ní. Kemp je ve svahu, v několika patrech nad sebou, s docela luxusní boudou - oproti shelterům na ostatních kempech tahle má stěny a kamna. Postavil jsem stan, uvařil si oběd, protože byla teprve jedna hodina po poledni, a byl tak dostatek času vydat se dál. V tomhle kempu jsem měl přespat, ale tady nahoře jsou další traily, které člověka zavedou po okolí a trvají třeba jen několik hodin. S volným odpolednem - to stoupání uteklo o dost rychleji, než jsem čekal - je dost času na výlet. Pořád po cestě dál, podívat se na další campsite na trailu, pak trochu jinou cestou zpátky a odbočit na trail, který vede k Tobogan Falls. Bohužel je pořád mlha, z mlhy se stal mrak a začalo lejt jako z konve, takže návrat do kempu byl podstatně rychlejší než jsem původně plánoval :) Tam mezitím někdo zatopil v kamnech v boudě a sešla se rozmanitá společnost, od Švýcary přes Španěly až po zástupce Kanady :) Dokonce v návštěvní knize byl záznam z toho dne od jedné české výpravy, tu jsem ale minul :( Za chvíli někdo vytáhl i ukulele a tmy jsme se dočkali při sušení docela v pohodě a teple, za zpěvu a mnoha večeří :)

V sobotu ráno mi zase bušil do stanu déšť. V osm přestal a bylo jasno - sněží. Tak to je pěkně v háji, ještě, že mám ty rukavice, skládat stan ve sněhu bude veselý :) Nabalenej jak pumpa jsem vystrčil čumák před stan a strnul - hic, sluníčko, pařák v přípravě, modrá obloha kam oko dohlédne, a přes jezero Mount Robson. Skládám stan, nechám mu chvíli na sušení a jdu se kouknout na ten kopeček přes jezero. Berg Lake leží ve výšce 1650m (infocentrum a trailhead jsou o 800m níž) a samotný vrchol Mt. Robson má 3954m, což znamená, že za jezerem koukám na 2300 metrů vysokou stěnu pyramidy, s ledovcem a sněhem a ledem prakticky po celé výšce od jezera. Ani trochu to tak nevypadá, hora sice majestátní, ale dva kilometry výšky? Každopádně dojem zanechá zcela určitě - Berg Lake, za ním Mt. Robson, která se odráží v jezeře přímo pod ní, maličký mráček pod vrcholem hory, na zdůraznění majestátnosti, ledovce, modrá obloha, fotograf krajinek by dostal infarkt :)

Když jsem se dost vynadíval, vyrazil jsem znovu k Tobogan Falls. Plán pro dnešní den byl jasný, strávit co nejvíc času nahoře kolem jezera a pak se vrátit až do prvního kempu u Kinney Lake, abych mohl v neděli co nejdříve vyrazit do Jasperu. Je to 14km, převážně z kopce, takže když z Berg Lake vyrazím ve čtyři odpoledne, měl bych to do tmy s přehledem zvládnout. Takže směr vodopády - za sluníčka a bez mlhy to bylo úplně o něčem jiném, byly vidět a krajina kolem jakbysmet :) Obešel jsem i Heargraves trail, a po třetí hodině jsem vyrazil volným tempem kolem jezera zpátky do údolí. Výhled po cestě byl za slunečna úžasný, když se cesta vymotala z planiny a v nejužším místě se nejvíc přiblížila k Mt. Robson, pohled nahoru, na tu vysokou stěnu s holou skálou a ledem až na vrchol, to byla nádhera.

Na campsite jsem došel bez problému, za sluníčka a ještě jsem se stihnul kochat výhledem do Údolí tisíce vodopádů. Rychlá studená večeře, postavený stan a budík na sedmou. V osm jsem se vyhrabal z pelechu, bohužel kemp u Kinney Lake je dost krytý stromy a sluníčko tam ráno nezasvitne, takže je vlhko a hnusno, i když je vidět krásně modrá obloha. V tom orosený stan neusuším, tak to ani nezkouším, balím a jdu směr trailhead. Je neděle ráno, potkávám výletníky, co vyrazili jen tak na den na piknik, a dokonce i jednoho rangera. Šel pěšky, takže to byl evidentně walker, proto jsem se choval slušně :) Na silnici od trailheadu k dálnici ještě zkouknu Mount Robson, jak si vykukuje mezi stromy. V Café u dálnice dám svačinu, výborný hovězí vývar a kafe, koupil jsem za rohem pohled a knížku, protože Hobita už jsem dočetl (jde to rychle, když to člověk zná :) a přesunul se na protější stranu Highway 16, Yellowhead Highway, ve směru na Jasper a chytám odvoz. Přes silnici je krásně vidět Mount Robson, rozhodně se sem budu muset ještě vrátit, a ne v horizontu “tak někdy za deset let nebo tak nějak”.

Fotky zde