Juan de Fuca Trail

Výlet na Vancouver Island - Victoria a hlavně Juan de Fuca Trail. Ráno raníčko happz vstala, Martin mě svezl do Delty a vysadil na zastávce, odkud jsem si busem dojel do terminálu ferry na VI. A už to začíná, samoobslužný strojek na lístky nechce uznat mojí kartu, což se čtyřiceti dolary v kapse (30 je na trail samotný) bude asi problém, když lístek stojí nějakých $15. Naštěstí slečna u pokladny si s kartou poradila, takže ranní vzrůšo se omezilo jen na nějaké to nadávání a proklínání. Jízda ferry trvá asi hodinku a půl, během té doby se hromada cestujících stihne prohnat třemi restauracemi a jídelnami, které na palubě jsou, jakož i gift shopem. Dal jsem si kafe, usadil se na horní palubě na sluníčku, ježto foukalo a ve stínu bylo poměrně frišno. Na volném moři výhled nic moc, ale když se dostala kocábka mezi ostrovy, už to bylo barevnější. Samá jachtička, chaloupka ve svahu nebo na skále (samozřejmě chaloupka o pouhých šesti ložnicích a s vlastním heliportem :)

Baden-Powell Trail

Ráno mě bolí ručičky, nemůžu pořádně rozpažit. Asi opožděné následky sobotní chvilky pádlování, protože zbytek víkendu jsem nehnul vlastně ani prstem :) Protože se mi stýskalo po Grouse Mountain (hlavně po sestupu) a místním terénu, vydal jsem se busem do Lynn Canyon Parku a vyrazil směr Grouse Mountain po Baden-Powell trailu.

Lillooet River

V pět ráno udeřil budík, malá rychlá snídaně, nanosit zbytek věcí do auta a v 05:45 vyrážíme směr Lillooet Lake. To je několik kilometru za Pembertonem, ve stínu Mount Currie. V Pembertonu si dáme ještě malou přesnídávku a pokračujeme dál až na křižovatku s logging road u Lillooet Lake, kde chvilku čekáme na zbytek výpravy, dva české páry, které v Kanadě taky páchají turistiku. Během deseti minut dorazí Martin, Lenka, Ondra a Jana a se dvěma auty jedeme dál. Což je jedině dobře, venku se rojí komáři jako diví - když jsem poctil svojí návštěvou jeden strom kousek od cesty, tak každý krok mechem zvedl mračno komárů. Byl to boj doslova na krev :)

Pacific Spirit Park

Další nudný den ve městě :) Jetlag už mě asi pustil ze spárů, po včerejšku trochu pobolívají nohy, ale jen stehna z toho sešupu zpátky, kolena neremcají ani trošku.

Grouse Grind

Hned za Vancouverem, na úpatí Grouse Mountain, začíná nejvytíženější trail Vancouveru, Grouse Grind. 2,9km, převýšení 853m, 100 000 lidí každý rok. Nedovedu si moc dobře představit, jak to tam vypadá o víkendu, protože už teď tam bylo děsně narváno...

Stanley Park

Další poklidný den ve Vancouveru. Pozdní snídaně na stojáka, procházka kolem False Creeku směr Stanley Park, a v něm v podstatě celý den. Žádná hitparáda ve zdolávání vrcholů, ale bylo chladnější počasí než včera, takže i míň lidí, super. Lions Gate Bridge je při pohledu odspoda hodně impozantní a zároveň na pohled i křehký, holt kdo umí... Prolezl jsem západní (větší) část parku, protáhl kostru a vyvětral hlavu, takže spokojenost náramná :)

Fotky zde

Krizový den a procházka po pobřeží

A je tu třetí, tedy krizový, den. Člověk se má vyvarovat rizik, velké námahy a věnovat se aktivitám relaxačním. Vzhledem k tomu, že jsem zalehnul v jedenáct, v 02:55 nás všechny probudil človíček, co ulicí tlačil nákupní vozík plný skleněných lahví a já už pak vlastně nezabral, vzal jsem tradovaná doporučení ohledně aktivit vážně a rozhodnul se nepředřít.

Elfin Lakes

Pěkně si přivstanem a vyrazíme v sedm směr Squamish. Teorie dobrá, to bych ale nesměl ponocovat. Vydržel jsem vzhůru asi do deseti, a od jedné jsem každou hodinu kontroloval budíka, jestli jsem nezaspal. Nezaspal. Jet lag je svinstvo.

První procházka po Vancouveru

Brzké ranní vstávání, nedělní snídaně a hurá do města. Vycházkovým tempem přes Kits Beach (“best beach in town”) podél False Creek, přes Granville Island a dál až na konec False Creek, a od Science Center nahoru přes Chinatown a Gastown na Waterfront. False Creek (a asi nejen ten, zřejmě to bude stejné i na druhé straně Downtownu) vypadá zhruba tak, že na každé volné místo na hladině někdo postavil jachtu, člun nebo aspoň dračí loď, když už se do mezery mezi lodě normální člun nevešel. Lesy stěžňů a celé flotily jachtiček. Ty větší asi teprve čekají na objevení, Royal Vancouver Yacht Club je na druhé straně, na březích Stanley Parku.

Tak teda asi jedem...

Ráno. Ne, z té postele mě nikdo nedostane před polednem. Nakonec se mi podařilo zaspat jen trošku. V pekárně, kde mě měli obdařit čerstvým rohlíkem a koblihou na rozloučenou bylo zavřeno, takže poslední snídaně se odehrála dle plánu beta (houska a Májka :) Ještě trošku přeházet věci mezi kufrem a báglem (znovu :) a na poledne na Ruzyň, stopnout si nějaké letadlo do Londýna a dál do Vancouveru.