Underground Tour a vyjížďka kolem přístavu

Opět brzké ranní vstávání tedy již před půl devátou (šoking!!) a vyrazím na desátou na Pioneer Square, odkud začínají Underground Tours - Martin doporučil, že je to zajímavá prohlídka, tak jdem na to. Prohlídku v deset nestihnu jen o chlup, takže si musím počkat až na jedenáctou, mezitím obejdu náměstí(čko) - všechno v historickém stylu, staré domy, jen na jedné straně do náměstí zasahuje špičatý parkovací dům, a je nějak nakřivo, jen nemůžu přijít na to jak. Nad náměstím je vidět špička Smith Tower, kdysi nejvyšší budovy západně od Mississipi - stavitel chtěl postavit mrakodrap v New Yorku, tam z toho nebyli úplně nadšení, tak ho postavil v Seattlu - a dnes už jen jedna z vysokých budov v Seattlu a ani zdaleka nemůže těm vyšším konkurovat.

V jedenáct nás vpustí do dobově zařízeného lokálu, celkem asi stovka lidí, které si pak průvodci rozdělí na čtyři skupinky, a absolvujeme dvacetiminutový úvod do prohlídky. Hlavním mluvčím je jeden z průvodců, dlouhobělovlasý Paul, a celých dvacet minut má nesporné kvality výborného stand-up vystoupení. Je vidět, že už to nějaký čas dělá a vtipy jsou vypointované a načasované na chlup přesně. Naváží se do Tacomy a o moc lepší mínění nepředvádí ani o zakladatelích Seattlu a městě samotném. Trošku mi to během prohlídky začalo připomínat Ank-Morpork a jeho přístup k událostem všedního dne. Od “one step” programu (bude dále řeč) přes neskutečné zbohatnutí na účastnících zlaté horečky až po cech šiček a švadlenek :)

Po úvodu se rozdělíme na skupiny a s průvodkyní Anne jdeme za roh. Staré centrum Seattlu - několik bloků v okolí Pioneer Square - totiž není postaveno úplně na podloží, které v době založení města tvořila kombinace bahna a písku. Na tomhle si postavili první usedlíci svoje domy, pravidelně jim ulice spláchnul příliv a odliv, takže celá oblast vlastně nikdy neměla šanci vyschnout. Do toho se zavedla kanalizace a všechen odpad se potrubím svedl z kopců do bažin na břehu moře, takže při přílivu nebylo neobvyklé, že jim voda do ulic vrátila co se dalo :) Jako zlepšovák zkusili ulice vystlat pilinama - jeden ze zakladatelů a hybatelů města podpořil dřevozpracující průmysl, na kterém Seattle založil svojí existenci, postavením parní pily. Jistý Henry Yesler, člověk, u něhož záznamy jasně prokazují, že neměl naprosto žádné morální kvality, svědomí nebo respekt k zákonu (záznamů je hodně, byl jedním z prvních starostů Seattlu a zastával i další politické a vládní funkce ;)

Takže Downtown vystlali pilinama a po příštím přílivu se jim ulicemi prohnala vlna ovesné kaše :) Navíc kanalizace měla svoje mouchy (hlavně nezvládnuté řešení zpětného proudu, když na kopci spláchlo víc mís zároveň, docházelo občas k výtryskům :) Když pak pomocník v tiskárně zkusil uhasit hořící lepidlo kýblem vody, čímž efektivně lepidlo rozeslal po celé tiskárně, nasáklé barvami a terpentýnem, hned vedle skladiště s novou zásilkou whisky, a lehla tak popelem nemalá část starého Seattlu pod kopcem, usoudili moudře moudří, že by nebylo od věci začít tak nějak z čistého stolu. Všechny domy kamenné, žádné dřevo, a zvedneme celou novou výstavbu na úroveň prvního patra :) Ulice zajistí město a domy vlastníci.

Město srovnalo se zemí několik kopců v okolí, bloky domů obestavěli zdmi a mezi ně se pak nacpala hlína z kopců a udělali nové ulice v nové výšce. Majitelé mezitím stavěli svoje domky a banky a obchody s tím, že vchod bude také na úrovni prvního patra. Jenže co s chodníky, ty zůstaly dole... Přistavili tedy žebříky - kdo chce přes ulici, vyleze po žebříku na ulici, přejde a na druhé straně zase sleze. Byly to divoké časy, spousta alkoholu, často se stávalo, že první krok po žebříku dolů byl i krokem posledním (již zmíněný one step program :) Když už pádů bylo moc, tak došlo nakonec i na zastřešení starých chodníků novými a všichni byli spokojeni.

Samozřejmě něco bude asi lehce přehnané a přibarvené ale celkové podání, spolu s návštěvou a procházkou po původních úrovních chodníků a budov, to dělá z underground tour doporučeníhodnou záležitost a velice zábavný podnik. Člověk se dozví spoustu zajímavostí a pikantností z historie města, které vzniklo hlavně pro prachy. Například při průzkumu obyvatel (za účelem zjištění, co se dá vlastně zdanit) se zjistilo, že ve městě je nemalý počet mladých, nezadaných dam, sdružených povětšinou v okolí několika málo čtvrtí, které jako své povolání uvádějí “švadlena” nebo “šička”. Seattle samozřejmě tohle jejich podnikání zdanil a po dlouhá desetiletí patřila “daň z jehelníčku” mezi jeden z nejvýznamnějších městských příjmů. Když byla v minulém století zavedena prohibice, přesunuly se bary a nálevny a šicí kroužky právě i do zastřešeného a uzavřeného podzemí, pro které město nemělo lepší využití. Zkrátka je to vtipné a docela i uvěřitelné a informačně hodnotné, když budete v Seattlu, nezapomeňte :)

Bylo brzké odpoledne, zhltnul jsem u malého Japonce oběd a šel hledat vyhlídku. Z Undergound Tour mám slevu na vyhlídkovou verandu Smith Tower, odkud má být nejlepší vyhlídka po okolí vůbec. Bohužel, celý víkend je zavřeno… Druhá možnost je Columbia Tower, nejvyšší budova ve městě, v 73. patře je vyhlídka. Třetí je Space Needle, ale ta je a) drahá, b) narvaná, c) menší. Columbia Tower - vysoká, černá asi mi přeskočilo… Výtahem jsem za několik sekund - fakt děsně rychlé je to - ve 40. patře a pak ještě dalších 30, stejně tak rychle. Rozhled je tedy omezen směrem k severu, kde stojí zbývající patra věže, ještě má asi 4, ale jinak je to paráda. Je nádherné počasí, ani mráček, vidět je do daleka - Tacoma, Olympic Mountains, ostrovy okolo Seattlu, na ostatní mrakodrapy se díváme shora, i na tu Space Needle. Idylka. Samozřejmě nestoupnu si až k oknu a když odvedle začnou vykládat, jak při posledním zemětřesení vypadla nějaká skla z oken a vůbec se to nahoře tak houpalo, rozmyslím si svoje delší posedávání na vyhlídce a mažu rychle dolů. Ještě nafotím spoustu obrázků Mt Rainier - je v dálce, strašně velká, hřeben hor před ní se ztrácí v oparu, takže to vypadá, že ta ohromná hora si vyrostla ze země jen tak. Fakt nádherný pohled, jen na fotkách to bude asi tragédie, což je škoda.

Odpoledne se nám chýlí, sluníčko se pomalu přesunuje k západu, to jest nad moře, takže od moře bude asi fajně nasvícený Seattle. Jdu na Argossy Cruise - hodinová projíždka s průvodcem po přístavu a blízkém okolí. Na loď nasáčkují snad dvě stovky cestujících a jede se. Podél mol na sever, pak přes záliv k ostrovům, zamáváme (já teda moc ne) nějakým mořským potvorám, co se vyvalují na bójce, pak k dokům, kde se staví a prohlížejí zrovna nějaké lodě pobřežní stráže a jeden ledoborec, pak obchodní přístav, kde se zrovna nakládá jedna loďka kontejnery - a je to teda fofr, jeden kontejner za druhým tam sází - a nakonec podél mol zase zpátky. Výhled na Seattle je perfektní, obloha modrá, umět tak fotit :)

Na hostel dorazím už za tmy, utahán a znaven, místní nerdi se pomalu trousí z PAXu, někteří zase vyráží někam na Pub Tour, já abstinent nekuřák to zapíchnu do pelechu :)

Fotky zde