WTC a jižní Manhattan
Tentokrát je sobota, aby se to nepletlo…
Ráno je hnusně, leje jako z konve. Předevčírem večer bylo dusno a předbouřkově, ale nespadlo prakticky nic, takže teď to máme. Veeeelice pomalu se sbalím, sluneční brýle nechám na pokoji (kdybych si je vzal, tak je nebudu potřebovat, to známe) a vyrazím na Manhattan na snídani. Na dolní Manhattan je to s přestupem půl hodinky, chtěl jsem se dopravit někam do okolí bývalého WTC. Na první pokus, vážení! Kavárna, horká čokoláda, dortík, slejvák, dopisuju deníček a pročítám zprávy. A kandidátky do krajských voleb, to je panečku výběr. Jeden větší tragéd, povolání jako “oblastní konzultant” nebo “náměstek starosty”.
V jedenáct se počasí už trošku umoudřilo, už jen lehce mží, tak se vydám o pár bloků dál, k budovanému památníku WTC. Probíhá tu jednak výstavba památníku, druhak stavba dalších dvou nových věží, památník tak ještě není dokončený a okolo jsou všude vidět jeřáby. Bude odsud pěkný výhled na Manhattan a zástavbu, taková díra uprostřed města, jen ty jeřáby teď jsou na houby. Ale zase mám možnost zblízka okouknout, jak se staví mrakodrap. Nahoře se staví, z lešení čumí dva jeřáby, dole se staví, uprostřed už je zakryto sklem (že se nebojí, že jim spadne nějaká cihla :)
Z věží WTC moc nezbylo… Na místě dvou hlavních věží jsou teď dva bazény, hluboké a s přepady, na obrubnících jsou klasicky jména zabitých, okolo stromky, pěkný nápad i realizace. A za stromky plot, za plotem stavba, před plotem ochranka a NYPD. Byl jsem na letištích, byl jsem u White House, ale nikde nebylo tolik polycajtů jako tady (ypsilon je schválně, už někdo viděl monocajta?). Všichni se tváří přísně, nedovedu si představit, co by se mi asi stalo, kdybych tady jen tak mávnul u prohlídky airsoftovou pistolí. Asi by ambasáda musela shánět zinkovou rakev, nejspíš by se ptali až potom. A v Rodné Vlastě po střelbě na hlavu státu stihne střelec dát ještě cigárko a rozhovor médiím…
U vstupu k památníku je cedule “vstupenky objednáte online” což já nemám. Ani mě nenapadlo, že by byla potřeba vstupenka - je tedy zdarma, to je fakt, ale stejně. Nicméně u plotu stojí příslušník a volá na další turisty, kteří jsou na tom podobně jako já, že netřeba, dneska udělají akci kvůli špatnému počasí a pustí nás - bad weather special. Dostaneme vstupenku, i když prakticky je k ničemu, vstup je zdarma, a začíná postup koridorem k památníku. Prohlídka jako v letadle, tři kontroly vstupenek, ostraha všude kolem, nakonec se ale dostaneme dovnitř. Nikoho cestou nezastřelí, jen si pamatujte, že nelze držet kalhoty, co vám padají po vyndání pásku, tak, že si dáte ruce do kapes - způsobuje to u ostrahy a obsluhy rámů nervozitu :)
Celkový dojem dobrý, jak jsem už psal, stavět dojímající památníky tady prostě umí. Mají praxi i nápady. Jen tu není žádná socha ani sousoší, nevím nevím, jestli to vydrží. U památníku Korejské války ve Washingtonu, který má IMHO moc dobrý nápad, si lid tak dlouho stěžoval, že “tam není žádná socha” až tam nakonec přidali rovnou sousoší. Zbytečně, jen kazí dojem a atmosféru místa.
Oběd se nekoná, je hnusně, ideální chvíle na návštěvu srdce kapitalismu - fotky Wall Streetu s plačícími ožebračenými davy ve slejváku budou supr. Kolečko si oběhnu přes Wall Street, pak kolem burzy na jih až k pobřeží, v cestě ovšem stojí dopravní tepna, takže na břeh se podívám až kousek na západ v Battery Parku. Stihnu se pokochat mrakodrapy a pod nimi, jako podrost, starší budovy, kostely, hřbitovy, stánky s jídlem :) V dálce v mlze je sice blbě, ale přesto vidět Socha Svobody, Atlantik, úplně jako ti imigranti :) Je to procházka jako ve filmu - mrakodrapy, davy lidí v ulicích, na semafory si moc nehrají, auta troubí, chodci přecházejí, kravaťáci a sekretářky všude kolem. Burza oplocená a pod dozorem. Ale odplivnul jsem si, abych si u socialistické vlády v Rodné Vlastě nahnal po návratu z kapitalistické ciziny nějaké bodíky.
Další bod cesty bylo dobelhat se na Union Street, chtěl jsem se z města dostat o něco dřív, abych si brzo lehnul, abych mohl v sobotu brzy vstát :) Cesta v pohodě, proplouvání davem zvládám na jedna méně, za chvíli jsem na 14th Street. Na náměstí je trh v plném proudu, organic & local, prodává se snad všechno, včetně okrasných kytek v květináčích, viděl jsem i fíkus o rozměrech menšího auta. Okolo samozřejmě krámy, uprostřed park, v parku jsem si chtěl vyfotit sochu Washingtona, první socha v New Yorku (počítáno od sochy krále Jiřího ;) ale byla mírně řečeno okupována holuby a bezdomovci. Ale protože pod náměstím vede linka L, kterou se dopravuju do centra, bude ještě příležitostí dostatek.
Podpořil jsem místní pobočku čínské ekonomiky a koupil pár (několik :) čteček a dalších elektronických výdobytků moderní doby, které v Rodné Vlastě stojí o drobný peníz více, než tady. První oběť akce “co vyházet z kufru, aby se všechno vešlo” se už našla, opustily mě po mnoha letech věrné služby sandály, a uvolnily tak svou pomyslnou sedačku v letadle. A v jednom krámku na kraji náměstí jsem dostal zatím nejlepší sendvič. Klasický průběh, zákazník si vybere pečivo a na to mu naskládají z nabídky co chce, a na váze mu spočtou cenu. Zelíčko, salát, rajče, sýr, krůtí, majonéza a hořčice, všeho vrchovatě, troška soli, a za $7,50 jsem měl oběd, svačinu i večeři, pořádná porce to byla, vše vypadalo čerstvě, a majonéza byla nějaká spešl a jak to dostalo jinej rozměr.
Hned na náměstí je i Barnes & Noble, největší řetězec knihkupectví ve Státech, a tohle má čtyři patra :) Takový Luxor z Václaváku, odolal jsem a nevstoupil jsem! Jsem na sebe hrd. Ono mi to dlouho nevydrží. V podvečer jsem dorazil na hostel, je pátek, všichni jsou někde v trapu a paří a já mám klid na dohnání skluzu. Holt se nedružím, ono tady není ani moc s kým, taky dobrý. Možná někdo namítne, že bych měl nějak prozkoumat noční život v New Yorku, ale jednak už nejsem ten typ, co by šel z hospody přes celý město v pět ráno, druhak sám určitě nevyrazím a s místním obyvatelstvem se míjíme. Tož tak, a navíc mě stejně bolí nožičky, a to je v mém věku překážka naprosto zásadní.
Fotky zde