Příjezd do SF a Hyde St. Pier

Po asi dvaceti kontrolách letenky, jestli je fakt v pondělí a ráno a ze správného letiště je pomalu čas vyrazit směr SeaTac. V pět mě přestane bavit neustálé buzení spolubydlícími nebo podvědomím a jdu na snídani. V poklidu si zabalím, odhlásím se z hostelu a jdu na metro. Říkají tomu tady Light Link a vede z centra až na letiště, rovnou k check-in kioskům a řadám. Pak prý, že to nejde... To jenom v Praze metro končí jedenáct km od letiště... Cesta pohodlná, rychlá, žádný dav, po několika stanicích vyjede vlak na povrch a tváří se jako normální povrchová doprava :)

Jsem tu včas, a ještě že tak, check-in nejde realizovat, anžto se moje rezervace liší od mého ticketu. Studený pot. Mráz v zádech. Mdloby. Po chvíli čekání asistentka za přepážkou oboje dá dohromady, rovnou mě odbaví, olepí kufr a odkýve čas odletu (i cíl :) Tak snad. Let samotný je v pohodě, celý ho prospím, proberu se až pár desítek mil před přistáním v SF. To asi abych si vychutnal ta prohnutá křídla, která se musí zákonitě zlomit a rozpadnout, klesání letadla a přistání na ranvej, která začíná tak těsně u moře, že už pomalu zouvám boty a studuju manuál k nafouknutí prámu :)

Oproti Seattlu, kde se s mým odjezdem začalo zatahovat, je tady hic. V poledne se vymotám s vyzvednutým kufrem a vyrážím do hostelu. Je to přes celé město, jezdí tam z letiště shuttle, ale chci se táhnout veřejnou dopravou, ať mám aspoň nějakou představu, jak to tady chodí. První část je letištní vláček, který mě doveze na zastávku BARTu, místního metrovlaku. Jízdenky mají tradičně magnetický proužek a odečítají jízdné při výstupu. Strčíte jízdenku do turniketu při nástupu, tu samou pak do turniketu při výstupu, odečte se z ní jízdné a turniket se otevře. Ve stanicích jsou automaty na dobíjení, karty i hotovost žerou. Nějaký spěchající cestující mi vrazí jízdenku s pětadvaceti centy, dobiju si a hurá na Montgomery St.

Tam někde bych pak měl přestoupit na bus - samozřejmě, že vyrazím opačným směrem, než je zastávka busu, ale na to se historie ptát nebude. Autobus jede skrz čínskou a italskou čtvrť, obě se na několika ulicích překrývají, takže je z toho docela zajímavý maglajs :) Jednu stanici od cílové zastávky bus zastaví a končí (mimochodem, změny čísel linek, jaké se teď nezdají Pražákům po upgradu MHD, jsou tady docela běžné - sedíte v autobuse a ten po zastávce změní číslo a pokračuje dál, takže mám docela slušný trénink na návrat do Prahy :) takže se s kufrem musím doplazit do kopečka k Fort Mason - a kopců tu ještě bude požehnaně...

Fort Mason je areál bývalé vojenské pevnosti a přilehlých budov, jako bývalá kasárna, bývalé sklady, bývalý muničák atd. Nejednalo se jen o US Army, pozice tu drželi i Španělé a další, dnes jsou tu na jedné straně soukromé rezidence, hostel a na druhém konci parku muzeum. Jo, je to celé park, na kopci nad mořem, kousek od Fisherman’s Wharf. Klasické nízké armádní budovy jako z amerického filmu. Zatímco Green Tortoise v Seattlu byl ve třech patrech v činžáku v turistickém centru města, tenhle hostel je trochu stranou a rozložený do přízemí a suterénu jedné dlouhé budovy. Pokoj 17, postel 2, normální postele, žádné závěsy, co se dá dělat. Hostel v Seattlu byl takový uzavřenější, víc jsem přišel do styku s ostatními, tady je to hodně rozlehlé, tak uvidíme. Rozhodně je tu větší kuchyň a jídelna, což je plus.

Check-in se ve skutečnosti koná až ve tři, takže se odsud vyhrabu až kolem půl čtvrté a jdu na průzkum okolí, protože mám hlad jako vlk. Vlevo od hostelu jsou čtvrtě a v mlze Golden Gate, vpravo pak by měla být pod kopcem pláž a vedle Fishermen’s Wharf. Tak k jídlu najdu asi něco tam než někde v pustinách domů vlevo :) Rybka na grilu kousek od mola, je tu ale děsně narváno - to jsem ještě nevěděl, že jsem jen kousek od In-and-Out Burgeru, který mi James doporučil jako luxusní a který je podle všeho asi hodně oblíbený, narváno až po strop, McDonalds o čtyři bloky dál si o takové návštěvě může nechat jen zdát.

Jsem na Jefferson Street u Hyde Street mola, kde je historické námořní muzeum - San Francisco Maritime National Historical Park. Krom malé expozice na břehu a na molu, která se týká obecně historie lodí v SF, a budovy zkraje pláže, kde je zatím netuším co, jsou hlavním lákadlem muzea restaurované a plavbyschopné historické lodě. Celkem 4 a pátá se chystá. Bohužel jeden škuner je z neznámých důvodů zavřený, na uhelnou loď je přístup jen v omezené hodiny kvůli přílivu, a dopoledne jsem ve městě fakt ještě nebyl, takže zbývají jen dvě, ale zato ty lepší. Historické ferry, parní kolesová loď Eureka, a trojstěžňový plachetník Balclutha. Obě jsou přístupné za malý obolus - $5 na hlavu a lístek platí 7 dní (tzn. ve čtvrtek můžu přijít znova, třebas :)

První je Eureka. Vypadá jako ferry, fakt jo :) Velký prostor na auta na první palubě, prostor pro cestující - včetně jídelny a restaurace - na druhé palubě, zdokumentovaná kolesa a motor, který je poháněl, včetně pádla, kterým se koleso muselo popostrčit, když motor zastavil s pístem ve válci úplně nahoře nebo dole, pak se nedal párou rozjet a posádka musela z první paluby ručně pootočit kolesem a tedy i pístem :) Vot těchnika. Je tu i několik historických náklaďáčků, noviny, jídelníčky, taková normální výbava ferry z přelomu století. Trup je pod vodou štíhlý skoro jako u normální lodě, a všechno nad hladinou je taková nástavba, která zajišťovala služby přívozu. Převážela až skoro do šedesátých let dvacátého století, po rekonstrukcích dobrovolníky je stále funkční.

Na druhé straně mola kotví Balclutha, trojstěžňový plachetník s kovovým trupem, bývalá nákladní loď, která převážela hlavně obilí a zboží jako víno, cukr nebo dřevo, jak už to tak u těhle plachetnic na konci devatenáctého století bývalo. Cargo is king :) Přistupná je vrchní paluba, nástavby a část spodní paluby, která je z části zaskládaná fingovaným nákladem, který loď převážela. Posádka byla poměrně malá, prý stačilo 30 námořníků na obsluhu plachtoví, a naprostá většina se nacpala do prostoru na přídi a nástavby uprostřed paluby. Kapitán měl samozřejmě kajutu na zádi, jeden z bývalých kapitánů s sebou vzal dokonce i manželku (respektive to bylo prý tak, že manželka vzala s sebou kapitána - od mala snila o tom, že se poplaví na plachetnici, bude sedět na horní palubě a šít na šicím stroji :)

Plachty jsou fuč, je ale k okouknutí ráhnoví i část lanoví, pořád nedokážu pochopit, jak to vlastně celé fungovalo… Jednou si budu muset na takovou loď sednout a nechat se svézt, jinak to asi nepůjde. A je to nechutná výška, už jen první koš je vysoko, teď ještě že by se snad houpala na moři, vlnobití... Nic pro bábovky, ale třeba snad jednou :) Musí to být paráda, navíc po Jamesově školení teď už i jakž takž vím, která část lodě je která (o lanoví se to říct ale nedá, to bude záhada asi navěky). Škoda, že se nedá sejít až na nejnižší paluby, jen z první pod palubou je přes mřížoví vidět dolů, nákladu se asi vešlo požehnaně, ne nadarmo se tyhle lodě vyplácely. Loď je plně plavbyschopná, dokonce ji pravidelně vyváží na různé akce a dá se objednat na výlet pro společnost. Na dostupných místech je pěkně popsáno, co obnášela práce na jednotlivých postech a různých povolání na palubě. Už se těším na další plachetnice ve Státech, kam se snad dostanu.

Večeři koupím cestou v Subway, vracím se kolečkem přes další blok trhu, kde je pořád frmol, ale nejdu moc daleko podél mol. Se stmíváním jsem v hostelu, začíná tu být docela živo, i když třebas mí dva spolubydlící už zalehli, a to je teprve sedm. První dojem ze SF je o dost lepší než ze Seattlu, naprosté minimum bezdomovců a žebráků, jen asi dva v úplném centru města, kde jsem přestupoval. Stejně tak je tu v okrajích, ne tak turisticky exponovaných, o poznání méně činžáků, které by byly oplocené a okamerované, s nápisy “No loitering, no trespasing, private property”. Je tu víc světla a tepla - ale pozor, ve stínu je docela zima, to jen sluníčko pálí jako divé, ale nevyhřeje, a překvapila v pět odpoledne mlha, která se přivalila od oceánu a vecpala se do města, k hostelu jsem šel hodně vlhkým a studeným ovzduším :)

Kolem pobřeží procházejí asi i aktuální trasy nákladních lodí do přístavu, takže čas od času bylo uličkami vidět, jak se po moři doslova prohnal panelák z kontejnerů na palubě nějaké té kocábky. V první chvíli jsem myslel, že mě šálí zrak, ale ta loď fakt uháněla :) A pořád je slyšet houkání lodí, i když tohle mě vzbudit nedokáže, ne po ponocování v Seattlu.

Fotky zde