Semaphore Lakes

V sobotu na nás byl Martin hodný, odjezd byl až v osm hodin. Taky byl celé dopoledne nervózní z toho času promrhaného spánkem :) Dnešní cíl jsou Semaphore Lakes za Pembertonem, a pak se uvidí jak budou vypadat okolní vršky, hlavně Locomotive Mountain a Face Mountain. Já osobně to na velké lezení nevidím, přeci jen můj názor na výšky je dostatečně znám, ale měl by to být papírově snadný výstup, takže uvidím až na místě.

Přístup k Semaphore Lakes je docela snadný - 4 hodiny jízdy z Vancouveru, za Pembertonem na forrest service road a po ní 24km až někam do 1400m. Odsud hodinka chůze trailem, který se na prvních dvěstě metrech spustí mírně z kopečka k potoku, aby si to pak vynahradil stoupáním až do 1600m, odkud se otevře výhled na Semaphore Lakes o kousek níže. Ale už cestou nahoru je na co koukat, když se trail vyhoupne nad hranici stromů, tak přes údolí silnice se ukazuje úbočí protějšího hřebene - úplně vlevo je Grounty Peak jako vršek hřebene, od něj dál směrem k nám se táhne zelený alpine, pod ním hustě zarostlé svahy až k silnici. Nádherný pohled, louky jsou v zelené probarvené i modrou a žlutou a červenou kvetoucích kytek (před měsícem tu byl všude sníh, za měsíc bude zas, musí toho spoustu dohnat :)

K Semaphore Lakes docházíme v poklidu, není kam spěchat a je čím se kochat, otevřel se přes první jezírko pořádně výhled na masiv Locomotive Mountain, Face Mountain a celého pásu před námi. Včetně zbytků (no, zbytků... Zas tak úplně malé nejsou, ale zima je zima :) ledovců na jejich svazích, které pilně tají a po svazích tak teče pěkná řada vodopádů, které napájí potoky a jezírka všude kolem. Na jednom vršku kousek za jezerem jsme postavili stany a vyložili zbytečnosti z batohů a protože byly dvě hodiny odpoledne, byl nejvyšší čas vyrazit na Locomotive Mountain. Martinovi se sice trošičku nezdála dvě místa na cestě vzhůru, ale celkově prohlásil horu za zdolatelnou :)

Přes mokřiny a potoky pod horu, nahoru kamením na svahu, přes sníh po svahu doleva a pak po hřebeni nahoru, skrz stromy (že se jim tam chce růst...) a pak se uvidí. No proč ne, takhle odspoda to vypadá docela dobře, rozhodně se dá vždycky jít zpátky, takže jdu také. Na hranici sněhu se ale oddělím - zatímco Martin a Brianne pokračují dál, na mě je to trochu moc. O kousek níž přejdu svah doleva a přelezu tak - aniž bych to věděl - na úbočí Railroad Mountain, jejíž svahy obkružují místní plácek zleva, její hřeben a hora sama je vidět už ze silnice a Semaphore Lakes leží částečně za ní. Horolezci jako čas svého návratu určují osmou večerní, dle moudré knihy by měl být výstup otázkou několika málo hodin, takže když všechno dobře půjde, tak někdy kolem páté či šesté bych je měl už vidět sestupovat po svahu.

Volným tempem si courám po svazích Railroad Mountain až jsem se docoural až na vršek - krátká svačina ve stínu šutru byla fakt krátká, úplně jsem slyšel medvědy, jak na šutr lezou a chystají se skočit :) Na vršku je schované další jezírko, někde jsem pak našel, že se jmenuje Hidden Lake, což by sedělo, všichni lezou na hory v okolí a stará dobrá Railroad Mountain přijde zkrátka a o jezírku nikdo neví :) Z vršku je pak krásný a nerušený výhled na protější svah hřebenu Grounty Peaku. Jen domalovat fialové krávy a trocha jódlování a iluze Alp je dokonalá. Když jsem se dost vynadíval a nevykoupal, protože jezírko je fakt mělké, pomalu jsem se vydal zpátky ke stanům, ještě jsem si udělal zacházku stranou a prošel ten hřeben dál, a kolem půl šesté jsem byl zpátky u stanů. Na šutru o kus dál jsem si zřídil pozorovatelnu, dal sváču a trošku se natáhl, než se vrátí horolezci.

Ti sestoupili po úspěšném pokusu o zdolání Locomotive Mountain s dostatečnou časovou rezervou. Martin se pustil do hraní na ukulele a oslavy výstupu donesenými pivy, o něco později jsme dali čínskou nudlovou polívku a za tmy se zalezlo do spacáků. Já toho bohužel moc nenaspal, vydržel jsem do tří a pak už jsem neusnul. V půl čtvrté přišla bouřka - už během večera se honily po obloze mraky - sice nic moc déšť, ale blesky pražily do okolních vršků a nebyly zas tak daleko, kilometr či dva, a byly vidět i přes stan, spacák i zavřené oči. Takže jsem se zachumlal do spacáku a tvářil se, že nikdo není doma :) Do rána se vyblbly a zase bylo dobře.

Ráno jsme pobalili věci a sestoupili zpátky do údolí k silnici. Po menší debatě-nedebatě jsme v jedenáct vyrazili do svahu, na který jsme koukali v sobotu cestou k Semaphore Lakes, nahoru k hřebeni s Grounty Peak. Martin mi věštil ukázku z oblíbené zábavy hikerů v Kanadě, bushwhackingu, ale zcela selhal - strčil nos do lesa hned na kraji svahu a našel vyznačený trail. Zbytek už šel podle plánu, trail skutečně šel rovnou nahoru přes vrstevnice, vřesem, kapradím a mechem, přes padlé a kluzké stromy, až se vyhrabal nad hranici lesa na ty zelené louky a přes orosenou zeleň pokračoval do krpálu dál. Za hodinu a něco jsme byli na hřebeni u jezírka, koukli kolem a Martin s Brianne vyrazili zdolat blízký vršek. Nebyl to zrovna sám Grounty Peak, který je na hřebeni o kus dál, ale co. Tak jsem je nechal vyrazit. Už cestou na hřeben jsem byl dost pozadu a tady nahoře u jezírka jsem byl rád, že jsem rád :)

Jenže když ona jim ta cesta tak snadno utíkala, za chvíli byli vlastně pod úbočím vršku, ten vypadal navíc docela dostupně i pro chcípáka jako já, a po jablku a kousku čokolády mi bylo podstatně líp, takže jsem vyrazil za nimi. Po trávě do půlky svahu dobrý, při opatrném plazení po štěrku mi to už jako dobrý nápad nepřišlo :) Ale za chvíli jsem byl nahoře, troška sněhu a po vhodně nakloněné skále až na vršek, kde jsem vpadnul do svačiny :) Dlouho jsem se nezdržel, sestup zpátky k jezírku byl hodně snadný, a odsud jsme skouzli dolů zpátky k silnici, taky bez větších potíží, já se trochu bál, že někde uklouznu po lopuchu a zastavím o auto dole pod kopcem :)

Návrat do Vancouveru už byl hodně ospalý, alespoň pro mě a Martina, protože Brianne řídila. Před Pembertonem jsme dojeli místní cyklistickou akci, Slow Food Cycle Sunday - místní farmy vystrčí k silnici cedule, otevřou si stánky na cestě a cyklisti po té 30km dlouhé silnici projíždí a nakukují a nakupují, všechno lokální a čerstvé a asi milion cyklistů, kterým se auta docela úspěšně vyhýbala :) Vypadalo to jako sympatická akce, určitě se dalo najít moc dobrých chuťovek, jen to trošku zpomaluje provoz :) Někdo tu dokonce otočil i kropítko na pole směrem do silnice, takže se v tom hicu projíždějící cyklisti ochladili (a my trochu opláchli pravou stranu auta, cesty jsou prašné :)

Spokojenost naprostá. Sice jsem Locomotive Mountain nezdolal, ale Railroad Mountain taky dobrá, vršek v neděli měl taky něco přes 2000m, navíc po tom krpálu potěšil obzvlášť. Ale hlavně ta krajinka, díky počasí bylo vidět daleko, předaleko, pásma hor a vrcholů, zasněžené i holé, všude kolem. Alpine na svazích Grounty Peaku v sobotu na pohled a v neděli i na projití, krajina kolem Semaphore Lakes, s horami hned za potokem a vodopády, snad to bude z Martinových fotek aspoň trochu vidět :)

Fotky zde