Poslední den v USA

Poslední den ve Státech, poslední den výletu. Sbalené kufry jsem za drobnou úplatu nechal v hostelu, na letiště bych měl dorazit až někdy v sedm večer, takže mám celý den na hraní. Jak jsem vyhrožoval, dopoledne a brzké odpoledne jsem strávil znovu v Mets a prošel co jsem nestihnul - americké a asijské umění ve druhém patře především, ale prošel jsem i zbytek, určitě by se tu dalo strávit několik dní, vždycky se najde něco, co se nestihlo :)

Zase nabíralo na déšť a začalo pofukovat, jako už tradičně při odjezdu z města, takže původně plánovanou procházku Central Parkem jsem zrušil a místo toho se šel schovat do podzemní dráhy a vyrazil jsem na poslední zastávku výletu, na sever, do Bronxu (ale jen na kraj a za dne :) - když už jsem navštívil v Bostonu jeden stadion, bylo by vyloženě neslušné nenavštívit i Yankee Stadium, na kterém hrají New York Yankees. 1.5 miliardy dolarů, přes ulici od původního stadionu, otevřeno 2009. Skoro jako Boston, i tady je to samý fanatik a přijít s čepicí Boston Red Sox by znamenalo mojí zkázu. Ale dobře se jim tu musí hrát, moc dobře, záhadně vyskočil počet homerunů :)

Splněno mám, baseballové chrámy jsem prověřil, cestou na jih jsem se ještě stavil pro oblíbený sendvič a dojel jsem si do hostelu pro kufry a hurá na letiště. Mám ještě docela dost času, pokusil jsem se trochu utratit tak, že si nechám dvakrát ujet metro, ale i tak ho dost zbylo. Na letiště se z NY metra přestoupí na AirTrain a je potřeba koupit si samostatnou kartu - automaty vypadají stejně jako automaty s kartami na metro, karta vypadá ÚPLNĚ stejně, turnikety taky, proč proboha musí být zvláštní karta? AirTrain krouží po letišti kolem terminálů a dvou přestupů z metra, platí se jen při přestupu na metro, cirkulovat po letišti lze zcela zdarma :) Samozřejmě jsem chytil vlak v opačném směru, terminál 8 má až jako poslední, takže si dám pěknou okružní cestu kolem celého letiště.

Check-in bez problému, kufr s limitem 23kg jsem trefil na 21kg, batoh se krásně vejde do ohrádky, takže asi dobrý. Za bezpečnostní kontrolou jsem si dal ještě pizzu, měl jsem nějaké přebytečné dolary, jinak bych snad radši zesnul hlady, jak byla drahá... Ale co, když jsou lidi ochotní to zaplatit, proč by obchodník nerejžoval. V televizích po letišti běží prakticky jen sport nebo předvolební debaty (za pár týdnů jsou prezidentské volby a před pár dny byla první z televizních debat, kde Obama spíš neuspěl než uspěl). Ovšem kardinální problém je wifi - nikde tu není žádný volně dostupný Internet, jen placená letištní síť, stánek držitelů MasterCard (měl jsem si ji pořídit!) a Starbucks, kterým zrovna vypadla. Nakonec se mi podařilo připojit se na wifi VIP salónku American Airlines - usadil jsem se nad schody pod salónkem a sosal data :)

Odlet v 21:05, přílet v 09:00, délka letu 6:55. Přesně na čas se letadélko odsune od chobotu a vyrazí na dráhu, ovšem musí do fronty. Ne nadarmo je patří JFK mezi letiště s největším provozem, před námi se sunou letadla a startují jedno za druhým, o kus dál jsou vidět zase přistávající, a takhle se kocháme 55 minut, než piloti rozpumpují motory a nás vmáčknou do sedadel směrem na Londýn. Cestu jsem dokázal úspěšně prospat, jídlo tentokrát nebylo nic extra, ale zase nic nepoživatelného (sice je let psaný na BA, ale letíme s American Airlines, asi pomsta za ukradený Internet). Probral jsem se až nad pobřežím Británie, nad Londýnem jsme se dostali zase do fronty a několikrát si zakroužili před přistáním. Mé nadšení z létání podpořil Airbus, vynořivší se z mraku kousek od nás - odstartoval, nabral směr kamsi pryč a byl fuč. Ani foťák jsem nestihnul nažhavit.

Na přestup v Londýně jsem měl jen hodinu a dvacet minut, naštěstí jsem nemusel měnit terminál. Hodně jsem spěchal a utíkal, prověřený jsem doběhl k rozcestníku s rozpisem letů v 09:45 a ejhle, letadlo ještě nemá ani přiřazený gate. Jako ostatně deset dalších, tak proto je ta hala tak narvaná a všichni čučí na rozpis, no jasně. Vydrželo nám to skoro do půl jedenácté, v jedenáct jsme se zvedli z ranveje a zbývaly poslední dvě hodiny v letadle BA. Vedle mě seděl anglický pár, Praha se jim zdála nějaká malá, prý jestli jsme tu správně... Bagetu od BA jsem zapomenul vedle sedačky, snad ji našli dřív, než se přihlásila o svá práva. Let jsem opět úspěšně prospal, vzbudil jsem se až na předměstí Prahy, pokochal se stříbropěnnou Vltavou, Bohnicema a pak už se jen sedlo na Letišti Václava Havla, jen pouhý den poté, co stěhováci odsunuli Ruzyň někam do polí a nastěhovali sem tenhle paskvil.

Automatické budníky s kontrolou pasu na hranici, úžasné. Polovina vracejících se Čechů nebyla rozpoznána a přesouvala se k lidským elementům v tradičních budkách vedle. Já prošel, asi jsem se moc neopálil a vlasů zas tolik neubylo. Přichází hodina pravdy, celní kontrola :) Zprvu ležérní celník, kterého ale marné naděje postupně rozhicovaly:

• “Tak mi tu hoďte ty vaše kufry tady na pás, máte tam něco zajímavýho?”
• “Jááááá? Vůbec nic, leda tak nějakou čokoládu a knížku.”
• “Nu, uvidíme! Ha! Co je tohle? To vypadá jako nábojnice, co je to?!”
• zaskočeně, tohle fakt netuším: “Nó, tak to nevím, kouknem se... Tam jsou akorát knížky, ta čokoláda, iPad, “
• zbystří: “A ten iPad jste si koupil tam? A odkud letíte? No?”
• otevírám batoh, přehrabuju se a lovím domnělé patrony: “Ne, ten už jsem měl. Ze Států jsem přiletěl, z New Yorku. A ty patrony jsou sušenky, podívejte.”
• zklamání: “Hmmmm... Ha! A co je tohle? Ty flašky! Whiska, že jo!!”
• “Ne, javorový sirup, já byl i v Kanadě...”
• rezignace: “Prosím vás, běžte už.”

Při službě vlasti přehlédl elektronické čtečky, láhve vína, hromádku triček a pár dalších eletronických blbostí, které se mi zatoulaly během pobytu do baťůžku. Nic nám nehrozí...

Šlechetný James na mě už čekal opodál před východem z letiště, v Dejvicích jsem mu vyložil objednaná trička a byl tak neskutečně laskav, že mě hodil rovnou i na venkov. Co člověk neudělá, když se mu nechce v pátek zůstávat v práci :) Objednal jsem si už s předstihem jako první chod omáčku s knedlíkem, tu odmítl, ale aspoň za tu cestu ke kafi koláč jsem udal. Konečně pořádná omáčka, nikde v dohledu ani kousek mletého masa nebo kečupu, sláva, jsem doma :)