USS Intrepid a Times Square
Dneska si přivstanu, určitě, ani o minutu déle nebudu spát než bude zapotřebí. Takže v půl deváté, sprcha a rychle na Manhattan. Na 42th si vyzvednu kávičku a snídani a šupajdím na západ, k moři a přístavním molům. U jednoho kotví USS Intrepid, letadlová loď, která dneska slouží jako muzejní loď. Na palubě má mimo menšího letového parku i raketoplán Enterprise, a z druhé strany mola kotví ponorka Growler. Otevírají v deset, a v sobotu zavírají až v šest večer a ve všední den už ve tři, proto jsem tam nešel už dřív, pět hodin na prohlídku je IMHO dost málo.
Vstupné v normě, pětadvacet dolarů, pokud chcete vidět i raketoplán, je třeba vyklepat ještě pět dolarů navíc. Chcete tour s průvodcem? Šup, dalších dvacet dolarů z kapsičky ven. Ale co, požádám si doma o grant z EU a nějak se to zaplatí. Samozřejmě, než se dostanu k pokladně, je potřeba vyčkat ve frontě před prohlídkou, nějakých dvacet minut. Beru to jako trénink na Empire State Building :)
Intrepid je stejná třída jako Hornet, kde jsem byl v SF, takže mám srovnání. Oproti Hornetu je tady přístupná jen zadní část druhé paluby, naprostá většina kajut je za plexisklem a nedá se do nich vstoupit, což na Hornetu šlo, z chodby se dalo dostat buď všude, nebo byla ta část lodi uzavřená. Tady návštěvníky žene koridor mezi plexiskly. Stejná situace je na ostrově, přístupná jsou 4 patra, včetně CIC pod ostrovem, tam se na Hornetu jít nedalo, a vše je za plexiskly. Vidět je všechno, ale přece… V podpalubí je dost viditelných kajut řádně zdevastováno časem, na Hornetu bylo opraveno a naleštěno.
Tour měla trvat 90 minut, nakonec se s námi toulal průvodce po hangárové palubě asi hodinu a další hodinu a půl jsme strávili na letové palubě, kde nás bral za ohrazení k vystaveným letadlům - a na letovou palubu jsme se vyvezli palubním výtahem ;) Takže jsem si pěkně zblízka obhlédl vystavené kousky, včetně F-16 a A-12, skoro bych se mohl vyškrábat do kabiny. Dokonce nás nechal usadit se za knipl S-62 Seaguard. Do vedlejší Cobry, která je prý stále zcela provozuschopná a mohla by z paluby odletět, nás ale nepustil… Rozhodně supr, takhle blízko se k těmhle letadlům jinde asi nedá dostat, že bych si snad poplácal A-12, tak to už vůbec :)
Na prohlídku ponorky se stojí taky fronta… Po schodech z letové paluby dolů - mají tu přistavěné 4 věže s výtahy, aby návštěvníci nemuseli do té výšky po svých. Fronta je tak na dvacet minut, chodí se po skupinkách. Growler byla dieslová ponorka s jadernými střelami, dva měsíce na moři, v případě akce by prý stihli odpálit tak dvě ze čtyř střel - je potřeba ji vytáhnout z hangáru na palubě, uložit na odpalovací zařízení, nastavit a odpálit, práce na čtvrt hodiny. Do ponorky se vstoupí jedním ze sil na přídi, a pak trupem projdem na záď. Cestou se předháním s výpravou z Francie, kdo bude víc pozadu a víc toho nafotí. Díky silům a dalším krámům pro rakety je v ponorce ještě míň místa než bývá obvyklé, některé uličky a průchody jsou fakt natěsno i pro moji postavičku štíhlého trpaslíka. Celé se to houpe na maličkých vlnkách u mola, pod hladinu by mě v té rakvi nedostali ani náhodou.
A na závěr bílý nafouklý bobek na zadní palubě, kam usadili raketoplán. On teda ve vesmíru nikdy nebyl, ale jednou je to Enterprise, tak se nedá nic dělat. Stojí na zadních kolečkách, vpředu je posazený na vzpěře, takže se dá krásně chodit přímo pod břichem. Ona to není úplně malá hračka… Vpředu mu před čumák postavili pódium, po schodech vpravo nahoru, po schodech vlevo dolu, neblokovat. Samozřejmě fronta, blokování výhledu, překážení fotografům před objektivy, všeho dostatek. V New Yorku mám obecně dojem, že té hodnosti a příjemnosti už bylo asi dost a lidi už tu nejsou tak přátelští jako v předchozích městech. Takže se tu turista opře o zábradlí a vesele si telefonuje, aniž by ho nějak trápilo, že za ním čeká pět fotografů na jakoukoliv maličkou mezírku v davu, aby mohli zmáčknout a mít fotku bez vršků hlav.
Stejná situace nastává prakticky na každém metru přístupných prostor na ostrově. Taky bych si rád vyfotil kapitánovo křeslo, ale když oni se před ním zastaví důchodci z Texasu a řeší, kam půjdou na oběd. Já, který nesnáší nákupy kvůli idiotům, co nechají košík napříč uličkou a jdou někam na procházku, tiše počítám do dvaceti a čekám…
Oproti Hornetu méně přístupných prostor a více shonu a turistů, naopak průvodce a tour zaslouží body navíc, zachovalá ponorka. Enterprise trošku zklamání, sice super vidět tu cihlu s křidýlkama, ale nasvícení shora je trochu na houby, pódium před čumákem by mělo být výš, není vidět na hřbet. Ale mají prý v plánu lepší pavilon, ve Washingtonu na tohle byly ochozy a byl krásně vidět celý - jen pod něj se nesmělo, pouze okolo :) A udílím Kyselou prdel místní kantýně Au Bon Pain, drahé a nepoživatelné. Přijít ve všední den by nemělo smysl, z Growleru jsem se dostal v půl čtvrté, nedostal bych se k Enterprise.
Nedá se v podstatě projít Manhattanem, aniž by člověk prošel kolem něčeho zajímavého - jen o tom vůbec v tu chvíli nevím :) Cestou na metro jsem se dostal až na Times Square, a to je přesná ukázka. Projít tudy na jižní konec “náměstí” znamená projít přes Theatre District, a ty fronty čekají na lístky na největší fláky, co se tu teď hrají. Ale vím já, že jdu zrovna kolem divadla, kde řádil Sinatra? To zjistím až večer na wiki :) Ne že bych si tu budovu prohlídnul líp nebo víc, kdybych to věděl, ale měl bych aspoň radost, že to vím :)
Times Square je šílený. Davy lidí, proudy tam, zpátky, stánky, divadla, hotely, taxíky, krámy, vstupenky, jídlo, nad tím mrakodrapy, na nich displeje, reklamy hrají všemi barvami, sport, časopisy, basketbal, velké žluté Emko McDonaldu. Hodně živo je tu, tak :) A to není Nový rok.
Fotky zde