Grouse Grind
Hned za Vancouverem, na úpatí Grouse Mountain, začíná nejvytíženější trail Vancouveru, Grouse Grind. 2,9km, převýšení 853m, 100 000 lidí každý rok. Nedovedu si moc dobře představit, jak to tam vypadá o víkendu, protože už teď tam bylo děsně narváno...
Zkusil jsem prvně místní public transport systém, abych se dostal z Kitsilana na parkoviště u lanovky na Grouse Mountain. Šokující zjištění dne: bez výjímky všichni zaměstnanci dopravy, řidiči, dozor, pokladní, se kterými jsem během cesty mluvil, byli milí, ochotní, usmívali se a snažili se pomoct. Ve srovnání s Českem úplně jiný svět. Takže za $3.25 jsem vyrazil busem do Downtownu, z Waterfront Station SeaBusem do North Vancouveru a pak znovu narvaným busem pod Grouse Mountain. Tam čeká velké parkoviště, Starbucks a stanice lanovky :) Vyřezaná sousoší medvědů, usadil jsem se na zídku za ně a dal si sváču před výstupem. O kousek vedle se rozcvičoval seschlý japonský stařík, který už měl zjevně něco nachozeno, vedle banda Američanů ladila formu pro výstup kafem ze Starbucks, pak z automatu vyklepali pár litrů balené vody a vyrazili. Potkal jsem je před polovinou výstupu, hádali se, jestli je lepší sejít to už teď nebo pak sjet lanovkou :)
Cesta samotná je udržovaná, dřevěné i kamenné schody (samozřejmě v nejlepší tradici schodů na turistických stezkách - kurevsky vysoké a tak blbě od sebe, že se nedají dát ani na jeden krok, ani s mezikrokem), lana jako zábradlí, protože je to vážně krpál. Dole před startem automat na vodu, místo na rozcvičení a elektronická budka na měření času (máte čip, dole budka pípne a budka nahoře vám to stopne po doběhu) Nemalá část stoupajících využívá Grind pro cvičení, pořádá se dokonce oficiálně i závod ve zdolání tratě (rekord je něco málo přes 24 minuty) takže mezi, řekněme běžnými turisty sprintují nahoru i běžci a běžkyně, bez baťůžků, jen s vodou, teniskami a v elasťácích. Samozřejmostí jsou důchodci a rodiny s dětmi, přičemž děti neustále remcají.
Tlačenice každých pár set metrů, hodně příkrý výstup, značky v každé čtvrtině trasy, v poslední čtvrtině už lezeme do mraku. Tak propocené triko jsem snad nikdy neměl, vyždímal jsem ho na vršku, ještě, že mám rezervní. Stopky na telefonu naměřily 1:18:32, takže v pořádku. A nahoře začínají nákupní orgie - budova se stanicí lanovky, restaurace, muzeum, giftshopy, trička “I survived Grouse Grind”, za budovou pak možnost sjet si po laně přes údolíčko, další restaurace, lanovka na další vrchol, dřevorubecká show a rezervace pro medvědy, které někde najdou a už by se nedokázali vrátit do přírody.
Ve stínu hranolků za 7 babek (bez daně) jsem si snědl své dva krajíce chleba a zapil vodou a zkouknul medvědy a dřevorubce. Dřevorubci výborní, show pobavila, ovšem na medvědy byl trochu smutný pohled. Nevypadali nijak zanedbaně, ale přes ten plot... Taková zoologická, banda turistů si fotí dva medvědy, jak se ve stínu stromu drbou za uchem. Strávil jsem nahoře asi dvě hodiny, převážně čtením ve stínu, výstupu na samotný vršek Grouse Mountain jsem se nedopustil.
Cesty dolů jsou v podstatě tři: sejít Grouse Grind zpátky, což je jednak zakázané, druhak vražda vlastních kolen, nebo lanovka za $10, což je blbost, nikdo mě nedostane do budky, co visí nad srázem na kusu drátu, nebo stará BCMC stezka. Její existenci místní ovšem pečlivě tají, každá dušička na BCMC trailu znamená -$10, které nebyly utraceny za lanovku. Ale našel jsem a vyrazil volně dolů. Méně udržovaná a upravovaná stezka, občas jediné, co svědčilo o správném směru, byly sem tam šlápoty ve vlhké půdě. Kolena asi moc nejásala, ale všechno dobré, klid, nikdo cestou dolů a jen asi 10 turistů směřovalo nahoru. Nakonec se stezka skoro dole napojí na Baden-Powel Trail a dovede člověka na začátek Grouse Grindu.
Vyrazil jsem směr Kitsilano, řidič v autobuse nás nenechal koupit lístek, prej si ho máme koupit až u SeaBusu (“don’t worry” :) Vzato kolem a kolem to byl nejlepší odpočinkový program zatím - nic proti Stanley Parku, ale zničit se trošku na Grindu, pak přečíst knížku s výhledem na Vancouver (takový mrňavý městečko je to) a liduprázdný sestup do údolí, na to park prostě nemá :)