Tak teda asi jedem...

Ráno. Ne, z té postele mě nikdo nedostane před polednem. Nakonec se mi podařilo zaspat jen trošku. V pekárně, kde mě měli obdařit čerstvým rohlíkem a koblihou na rozloučenou bylo zavřeno, takže poslední snídaně se odehrála dle plánu beta (houska a Májka :) Ještě trošku přeházet věci mezi kufrem a báglem (znovu :) a na poledne na Ruzyň, stopnout si nějaké letadlo do Londýna a dál do Vancouveru.

“Dobře, kufr je v limitu, všechno v pořádku. V Londýně budete měnit terminál, ano? A ten kufr s vámi pocestuje celou cestu až do Toronta?” I přes slibný začátek se BA nepodařilo kufr ztratit, těžko říct, kde se stala chyba :) Pro jistotu štítek s trasou kufru na něm byl jen tak připlácnutý, když jsem o něj už ve Vancouveru zavadil, tak upadl :)

Z Prahy odlétáme na minutu přesně, na palubě je směs turistů a i jakási “olympijská výprava” - všichni ve stejnokrojích Czech Olympic Team, ale marně bádám nad tím, ve kterém sportu nás reprezentuje banda kluků a holek pod patnáct. Napadá mě jenom košanda...

Předměstí Londýna, výška 4650 stop, “Landing in 4 minutes” - “To nemůže myslet vážně, jsme strašně vysoko, to by snad musel spadnout rovnou dolů.” A taky že jo. Ale přistání bylo fajn, sice se zadek letadla třepotal ze strany na stranu (a to asi vyžaduje už nemalou sílu) ale dobrý. Úprk směrem k terminálu 5 (ale důstojně, důstojně!), security, vláček, výtah a pak už jen čekání s těžkou rezervou na gate.

“To jako fakt? Proč má ta 747 tak směšně krátký křidýlka?? To nemůže přece letět, akorát tak spadnout!” Ale letělo, letadélko, letělo. Kapitán to při startu utrh silou, zadek (i se mnou) se klepal jak kdyby měl každou chvíli upadnout (i se mnou) ale šroubky a matičky všechno vydržely. British Airways se ukázaly jako velice british - tea, sandwitches, akcent, jak na audienci u královny. Bohužel se mi nepodařilo dost naspat, jen asi hodinku nebo dvě, ale zase jsem při přeletu přes Kanadu zkouknul tu hromadu údolí a hor. A těstoviny na palubě docela ušly, zkazky o nepozřetelnosti jídla v letadle byly alespoň v případě BA mylné.

Přistání, bezproblémový průchod pasovou kontrolou, vyzvednutí kufru a ven, první oficiální kroky po kanadské půdě. Martin a Brianne mě odchytili hned zkraje a odvezli do Vancouveru, co by kamenem dohodil od Kitsilano Beach Park. Večer jsme ještě zaskočili na pláž, odkud byl vidět italský ohňostroj - pokud měl být podle zvěstí sladěný s hudbou, tak se to Italům moc nevydařilo :)