Juan de Fuca Trail

Výlet na Vancouver Island - Victoria a hlavně Juan de Fuca Trail. Ráno raníčko happz vstala, Martin mě svezl do Delty a vysadil na zastávce, odkud jsem si busem dojel do terminálu ferry na VI. A už to začíná, samoobslužný strojek na lístky nechce uznat mojí kartu, což se čtyřiceti dolary v kapse (30 je na trail samotný) bude asi problém, když lístek stojí nějakých $15. Naštěstí slečna u pokladny si s kartou poradila, takže ranní vzrůšo se omezilo jen na nějaké to nadávání a proklínání. Jízda ferry trvá asi hodinku a půl, během té doby se hromada cestujících stihne prohnat třemi restauracemi a jídelnami, které na palubě jsou, jakož i gift shopem. Dal jsem si kafe, usadil se na horní palubě na sluníčku, ježto foukalo a ve stínu bylo poměrně frišno. Na volném moři výhled nic moc, ale když se dostala kocábka mezi ostrovy, už to bylo barevnější. Samá jachtička, chaloupka ve svahu nebo na skále (samozřejmě chaloupka o pouhých šesti ložnicích a s vlastním heliportem :)

Do přístavu jsme dorazili na čas, do Victorie je to ještě dalších cca 30 minut busem. Varianta A, Greyhound za $XX, varianta B, městská za $2.25. Řidička nás opět nenechala ani zaplatit (“just move on”) takže varianta B se ukázala jako nejvhodnější. Centrum Victorie by si asi zasloužilo delší prohlídku než těch pár hodin, které jsem jí věnoval, hlavně část s přístavem, kde by se dalo courat hodně dlouho. Dokonce tu mají i “hrad” - takový domeček ve viktoriánském stylu, rozhodně by nezastavil víc než dva husity. Proběhl jsem tedy centrum a stavil se nakoupit. Scházely mi ke štěstí dvě věci: knížka a sirky. Knížka, abych měl co číst na stopu a vůbec při čekáních, a sirky, aby bylo čím zapálit vařič. Dvě věci, dědku, seš blbej, napiš si to, nebo to zvořeš. Ale houby, co bych zvoral, bábo, dvě věci, ne? Takže jsem koupil sluneční brýle, protože sluníčko, a opalovací krém, protože sluníčko. A brýle jsem stihnul ztratit ještě než jsem se dostal na trailhead. Takže sada, set a zápas pro Alzheimera (GER).

Busem jsem dojel do městečka jménem Sooke - další taková rozsypaná hromádka baráků a v “centru” klasická kombinace benzínek, McDonalds, Starbucks, Tim Hortons a dalších starých známých. Zastávku, na které vystoupit, jsem tipnul perfektně a vyrazil jsem s palcem vztyčeným směrem Jordan River a China Beach, kde JDFT začíná. Brzo mě vzala Kouřící dáma - maličké auto, ve kterém každá volná plocha byla pokrytá popelem nebo vajgly. Takový obrovský popelník na kolečkách. Z okénka se vyvalil dým (nekecám!) a popovezla mě o pár kilometrů dál, na lepší flek s rovinkou (a pálícím sluníčkem, nikde ani kousek stínu). Za chvilku mě naložil Dustin, se surfem na střeše a bágly v kufru. Jede prý na Sombrio Beach za vlnama, na pár dní. Vysadil mě u trailheadu, vyplnil jsem vypůjčenou tužkou registračku a zaplatil poplatek za camping rovnou do rukou jednoho rangera, který zrovna vybíral obálky z kasy (těch bylo...) a na trail jsem vyrazil tak v půl páté odpoledne. První cíl, Bear Beach, je 9km daleko, takže směle vpřed.

Cesta vypadá stejně jako u nás, někde na Šumavě třebas. Okolí je ovšem jinačí, je to holt deštný prales. S čištěním lesa si nikdo starosti nedělá, ale proč taky. Všude stromy, stojící, ležící i trouchnivějící o stošest. Občas jimi prořízli cestu, ale to je tak všechno, kapradí, přesličky, sem tam komár a v protisměru turista. JDFT se dá totiž jít z obou konců, a případně i z prostředka, takže krom docházení a předcházení je tu i míjení :) Všude klid a ticho, jen v lese občas něco zapraští, protože jsme “in black bear country” a na ostrově s největší koncentrací pum vůbec, je ten potemnělý les trošičku na nervy. Nejdůležitější je prevence - nechoďte sami a dělejte hluk, aby wildlife věděl, že jde člověk a ne pitomá srna, takže včas ustoupí dál do lesa. Proto si prozpěvuju, hlava ovšem nevydáví víc jak jednu písničku, takže místním medvědům bude Dívka havířka znít v ušiskách ještě hodně dlouho :)

Cesta občas klesne skoro na úroveň moře nebo zase nahoře vyleze zpod stromů na okraj útesu nad mořem, a nebýt té mlhy, co se válí sto metrů od pobřeží, byl by supr výhled. Takhle mám smolíka, a díky mlze je první pláž - Mystic Beach - vyloženě depresivní. Po třech hodinách pohodlné chůze ale dojdu na Bear Beach a pod stromy se usadím vedle dalších stanů. Jsme tu celkem čtyři - čtyřčlenná rodinka, která jde v protisměru a zítra končí, dva stany pro pár “otec a syn na vandru, syn v těžké pubertě” a pár z Victorie, který budu příští dny pravidelně předbíhat (není divu, když s sebou vlečou hromadu rybiček v konzervě :) Postavit stan a spáchat studenou večeři netrvalo dlouho, a mít tu knížku, mohl jsem si ještě číst. Takhle nezbylo než jít docela časně spát.

Ve středu vyrážím ohavně brzy, už v půl desáté. Čeká mě druhá etapa, ne o moc delší než první, ale zato označená jako “most difficult” - 12km, neustálé stoupání na útesy a klesání k moři, až na Chin Beach. Jeden den nechávají prý turisté právě na tuhle část, další možný campsite je na Sombrio Beach, která je minimálně dalších 6km daleko. Při opouštění pláže spáchám drobnou navigační chybu a po výlezu přes vrstevnice rovnou do krpálu se kousek od pláže objevím na útesu u kilometrovníku 11km, ušetřil jsem si asi kilometr cesty za cenu plazení se přes vývraty po nějaké wildlife stezce. U kilometrovníku mě dojde pár z Victorie, který vyrážel o hodinu dříve (to jsou ty plechovky :) Pak už cesta pokračuje “v pohodě” a v podstatě bez přestávky, jen pár krátkých zastávek na jablko nebo kousek trail mixu (sušené ovoce a oříšky a semínka a podobná zdravá verbež) a strhanej jak borůvka se v 15:45 doplazím na Chin Beach. Bylo by fajn ještě dojít těch 6km na Sombrio, protože čas na to je - 6km by se dalo v tomhle terénu s mým tempem dát za tři hodinky, takže do tmy bych rozhodně dorazil a měl i vybaleno. Ale nohám se nechce, oproti včerejšku je dneska hic jako kráva, po mlze ani památky a sluníčko pálí, takže jsem to pro středu zabalil a začal stavět. K večeři čínská polívka (z litru vody :) potom sprcha na pláži - maličký převis, přes který přepadal potůček, moc šikovná věc - a polehávání a sušení sebe i bot a ponožek na kládách nad hranicí přílivu. Vedle se pod stromy už druhým dnem baví dva týpci z Kalifornie, včetně stolku a grilu, s tmou dorazili i zástupci Victorie, jde se spát. Mít tu knížku...

Čtvrtek má jasně daný cíl: vyhrabat se brzo z kanafasu, dojít 4km k Sombrio Beach, překročit pláž, to jsou další dva kiláčky, pak trailem 4km k Little Kuitshe Creek campsite, kde by se dalo přespat, ale protože chci trail dokončit co nejdřív v pátek ráno nebo dopoledne a zbývá ještě nějakých 26km, tak nocování v Little Kuitshe Creek nepřichází v úvahu a chci jít ještě dál - 4km k Parkinson Creek trailheadu a ještě 3km na dalši camp, do Payzant Creek, protože v Parkinsonu se nocovat nedá. Celkem na dnešek tak 19km, plus mínus, ale zase na pátek zbude jen 7km a to v části trailu označené jako “moderate” a “easy” - moderate je pohoda a easy se ukáže jako vyloženě procházkový terén. Takže vpřed, stehna protestují a ze začátku mají proč, ještě je tu pár sestupů a výšlapů, ale až k Sombrio Beach se všechno odehrává pod stínem stromů, takže to není takový vyšťavovák jako včera. A ještě že jsem nakonec nešel až k Sombrio Beach, poslední kilometr vede po skalách a kořenech těsně u okraje, sem bych dorazil unavený a ospalý a skončil někde pod srázem :) Výhled se otevře, objeví se Sombrio Beach, díky snadné dostupnosti pláže od silnice hojně obsazené i normálními turisty, s grily a surfy a dalším důležitým vybavením :)

Překročení pláže... Hannibal to měl určitě podstatně snažší, v polovině cesty si připadám na umření, a oblázky zdaleka nekončí. Naštěstí se cesta zase schová aspoň pod nějaké ty stromy, přes můstek překročí Sombrio River a zase se vrací na pláž, aby se zasekla o hromadu padlých stromů, které jednak nedokážu přelézt, druhak obejít, protože ten schůdnější konec je kvůli přílivu pod vlnami. Je poledne, čas oběda (nebo aspoň svačiny) takže doplním vodu ze Sombrio River a na dřevěné podlážce pro stan (sbité fošny tak, aby se na ně dal zakolíkovat stan, na vyvýšeném místě u pláže - jinde jsem je neviděl, jen v téhle, západní části Sombrio Beach) si dám sváču a počkám, až voda trochu ustoupí. Samozřejmě se z toho stal hodinový výtuh ve stínu stromů, s výhledem na překážku (“pořád moc vody... furt to nepude... a tady je vlastně taky docela pěkně”) ale ve tři odpoledne už se to dalo.

Do Little Kuitshe Creek campsite jsem dorazil chvilku před pátou odpolední. Cesta už se umoudřila, sice pořád sestupy a výstupy, ale už ne tolik a tak dlouhé. Z cesty bylo na vrcholech útesů krásně vidět na moře a skály a lesy podél pobřeží, ale žádná velryba v dohledu. Campsite je nad mořem v lese, v temném lese, prakticky hned u trailu, asi šest nebo sedm míst a dvě cesty dolů k moři, kde se dá najít místo další, podstatně lepší. Nahoře je fakt ošklivo, dole je navíc podstatně lepší příležitost k doplnění vody - je tu jen jeden creek, a ten teče tmavým a vlhkým místem nahoře na útesu, dole u moře je to mnohem lepší a čistší. Chvilku jsem si poseděl u food cache a rozcestníku a přemítal o nesmrtelnosti chrousta, když se přiřítily tři holčiny s tím, že před chvilkou blbě odbočily a viděly pumu a tady teda nezůstanou. Hádat se v noci s pumou, to není ani můj sen, takže jsem posbíral věci a vyrazil kvapně na posledních sedm kilometrů, 4 do Parkinson Creeku a pak jeste 3 na Payzant Creek campsite. V půl osmé jsme dorazili, postavení stanu a těstoviny k večeři a v devět do spacáku.

V pátek jsem si přivstal, takže na cestu vyrážím už v osm hodin. Musím dorazit na konec trailu, pak ještě k silnici a doufat, že mě někdo vezme směrem na Sooke. Trail už byl otázka pár hodin, cesta byla snadná a v devět jsem byl u Botanical Beach trailhead. Do Port Renfrew je to ještě kus cesty, ale po silnici a víceméně ve stínu, takže na stopa se dostávám v jedenáct. Blbý je, že nic nejede... Náklaďáky na mě mávají, že to nemá cenu, jezdí taky jen za roh a zpátky do Port Renfrew. Mít tak tu knížku... Jdu po silnici směrem k Sooke a zkouším, kdo se smiluje. V jednu mě nabral chlapík s neskutečně dlouhým vousem, kanoí na střeše a biblí u volantu, a popovezl mě k Sombrio Beach. Byl na návštěvě u kamaráda v Port Renfrew a teď jede šest týdnů na výlet s lodí. Super, na Sombriu byla hromada lidí, určitě někdo pojede domů. Nejel. Snad hodinu ani auto, až ve dvě mě u mostu za Sombriem naložila partička, co šla trail taky, začali v pondělí a končili dneska v poledne. Ideální stop ale - pár vpředu zůstával ve Victorii, dvě děvčata vzadu se vracela ještě dneska do Vancouveru, co víc si přát. Původní plán “dostat se do Sooke a pak nějak busem do Victorie a na ferry” se náhle zjednodušil a zpřehlednil, když Liz a Kathy přesně ví jakým busem a kam, to se to pak cestuje :) Stavili jsme se ve Victorii pro jednu tašku s věcmi, o víkendu byli všichni na svatbě, pak nás vyložili na dálnici na zastávce autobusu, který jede na ferry, ještě nám rozměnili drobné na autobus (bere jen mince, žádné bankovky) a ušetřili mi tak minimálně hodinu až dvě.

Autobus bohužel k ferry dorazil těsně po odjezdu Chárona, jezdí každou celou hodinu, takže jsme si počkali až na šestou. Já cestu v podstatě proklimbal, pak jsem se z přídě kouknul na ukotvení ferry v přístavišti a vylodili jsme se před budovu terminálu do dlooooooooooouhé fronty, čekající na bus do Vancouveru v osm hodin. Autobus už čekal, za chvíli otevřel dveře a fronta se dala do pohybu. Když už praskal ve švech a nebylo zapotřebí se držet, tak byl venku pořád dav a řidič zařval do interkomu “we’re not leaving until everybody gets in.” Bylo veselo, naštěstí se už docela ochladilo, pofukoval mírný větřík a s otevřenými okénky to tak nebyl nápor na čichové ustrojí. Když pominu teda sebe samotného, žádné fialky :) Pak už jen přestup na SkyTrain (skvělé, metro s výhledem :) a bus a do bytu jsem dorazil ve tři čtvrti na deset. Na víkend se pojede k Semaphore Lakes, odjezd v osm ráno, tak jsem ani moc nevybaloval, jen nechal trochu vyschnout boty a ponožky a bylo :)

JDFT je moc příjemná procházka po pobřeží Vancouver Islandu, deštným pralesem, přes potoky a pláže (žádné Chorvatsko, ani jeden stánek s pivem :) a docela klidná, o víkendu by tu asi bylo víc rušno, obzvlášť na Sombrio Beach. Rozhodně doporučuju, příště bych to dal klidně o den delší, ale to zase vychází spaní na Little Kuitshe Creek a tam není moc pěkně, pokud by nebylo volno na místě až dole u moře. Všechno udržované, budky i food cache na všech campech, a s návratem někdy během víkendu by se asi usnadnil i stop cestou zpátky. Všichni cestou byli příjemní, nebyl problém se s někým pobavit, pohoda, klídek, žádný spěch. Jen to neustálé prozpěvování a zapomenutá knížka :)

Fotky zde