Lillooet River

V pět ráno udeřil budík, malá rychlá snídaně, nanosit zbytek věcí do auta a v 05:45 vyrážíme směr Lillooet Lake. To je několik kilometru za Pembertonem, ve stínu Mount Currie. V Pembertonu si dáme ještě malou přesnídávku a pokračujeme dál až na křižovatku s logging road u Lillooet Lake, kde chvilku čekáme na zbytek výpravy, dva české páry, které v Kanadě taky páchají turistiku. Během deseti minut dorazí Martin, Lenka, Ondra a Jana a se dvěma auty jedeme dál. Což je jedině dobře, venku se rojí komáři jako diví - když jsem poctil svojí návštěvou jeden strom kousek od cesty, tak každý krok mechem zvedl mračno komárů. Byl to boj doslova na krev :)

Cesta je prašná, suchá, most přes jezero, kde se lodě mají spustit na vodu, nejdřív přejedeme - ale aspoň se koukneme na řeku, jak pokračuje pod jezerem, což je pro nás zásadní - kdyby bylo moc vody, jeli bysme zase zpátky. Ondra popisuje, jak zkusili jet Lillooet River předloni - tři laminátové, otevřené kanoe, někteří dokonce bez vest, a stal se z toho boj skoro o život, nakonec to zabalili po pár kilometrech koupání a táhli kanoe (už jen dvě :) do krpálu k cestě. Lillooet River vytéká z jezera a pokračuje úzkým údolím k Harrison Lake asi o 40km dál, bylo by fajn dojet přes víkend až tam. Díky zajížďce máme možnost řeku zkouknout, zaujme nás jen jedno místo na soutoku dvou proudů za ostrůvkem, kde to trochu bublá, ale nevypadá to na větší problémy, takže se vracíme k mostu. Martinové odvážejí auto k dalšímu mostu, aby bylo zítra k vyzvednutí, my ostatní nafukujeme lodě, přebalujeme věci a pak už jen lelkujeme.

Odpoledne vyrážíme, nejdřív je potřeba přepádlovat několik kilometrů přes jezero k výtoku řeky. Normálně by jezero byl olej, tohle ovšem solidně teče. Takže volným tempem, žádný spěch. Celé údolí nabízí úžasný výhled na hory kolem, je na co koukat i co fotit. Nakonec dorazíme k řece a přes vlny a vlnky uháníme bez problému dál. Dostali jsme se až k místu, které jsme si prohlédli při zajížďce ze břehu, když nás překlopila vlna, které jsme si vůbec předtím nevšimli - najeli jsme do ní hodně špatně (ačkoliv na poslední chvíli snaha byla, ale nepomohlo to :) Řeka nás nechala vystoupit až po dvou kilometrech, kdy jsme obrátili dvě lodě zase zpátky (třetí - kajak - se neudělal, ale jen tak tak) nechali jsme se unášet vlnami přes peřeje až na klidnější úsek. Žádné kameny ani kmeny, na dno hluboko, takže cesta za lodí byla poměrně komfortní :) Na první zastávce v zátočině si Martin dal na oslavu své jediné pivo, zkontrolovali jsme ztráty - medvědí sprej a opalovací krém jsou na dně, trochu nateklo do jednoho loďáku a namočil se tak Martinův spacák, všechno ostatní bez závad - a trošku se oklepali a osušili.

Na noc jsme se usadili ve Skookumchuck Hot Springs, kam dopluly už jen dvě lodě - jednu kanoi jsme složili, já a Jana jsme to pak vzali po cestě, protože na zbytek trasy jsme se už necítili, voda byla silnější než v horní části. Večer u ohně, ukulele, zpěv... Ráno Martinové vyrazili pro auta, další část řeky k Harrison Lake by byla nad naše síly, takže vodní část výpravy se vlastně uzavřela. Celý den pak zabral přesun aut do Hot Springs a pak zpět do Pembertonu, kam jsme dojeli asi ve čtyři odpoledne. Cestou po logging road jsme ještě zkoukli vlnu, která nás obrátila - byla moc dobře vidět, nechápu, proč jsme si jí nevšimli už den předtím. V místním McDonaldu (nic jiného tu není, což je dost smutné, a do Squamishe jsme hlady čekat nechtěli) jsme zakončili výpravu a rozdělili se. Do Vancouveru jsme dojeli až večer.

Vzato kolem a kolem, byl to rozhodně příjemný víkend, byť jsme se vykoupali. Ztráty minimální, žádné velké sušení nebylo potřeba, a voda ani nebyla ledová, jen trochu zabahněná. Ponaučení z víkendu je Martinovo “Baraku nepřevratíš, to bysme museli být hodně nešikovní” :) Na jednoduchý sjezd řeky je tu ale hodně ježdění auty, jednak je řeka sama dost daleko od Vancouveru, navíc hodný kus po logging road, a pak jsou put-in a take-out dost daleko od sebe, celkem najezdili kluci 250km jen po cestě podél řeky. Být méně vody, dalo by se asi pokračovat dál na Harrison Lake, takhle byl další sjezd dost riskantní na naše schopnosti. Snad příště :)

Fotky zde