USS Constitution

Krušná jsou rána opilcova… To se mě ovšem netýká, anžto nejsem opilec a místní pivo bylo spíš voda než co jiného, už jsem zvědav na ochutnávku v místní pivovarně v týdnu (“American beer is like making love in canoe. Why? …”) a navíc jsem jich měl ohavně málo, tak. Ovšem kolega na horní posteli palandy skučí zaslouženě :) Ale je to Brit, takže snad věděl, do čeho jde.

Na úvod budiž řečeno, že v Bostonu jednou z must-see “atrakcí” je Freedom Trail. Je to stezka městem, vyznačená červenou dlažbou v chodnících a ulicích, která turistu provede přes centrum a historické části města, přičemž projde kolem památek a míst, spojených s historií města a s počátky USA. Dá se najmout průvodce, ti oficiální dělí tour na dvě části, první končí u Faneuil Hall, druhá tu navazuje, a doprovodí cestu po trailu i menším hereckým vyprávěním. Na samotný trail půjdu až zítra, dnes dopoledne vyrazím za Charles River do Charlestownu, kde Freedom trail končí u Bunker Hillu, ale na ten dojde někdy příště, mě jde v tuhle chvíli hlavně o starý Bostonský přístav, jeden z nejstarších zachovaných ve Státech. Kotví si tu USS Constitution, nejstarší dosud sloužící válečná loď světa - třístěžňová, dřevěná fregata, spuštěná na vodu v roce 1797, se vší tou tradicí anglosaského námořnictva. Spadá do US Navy, má pravidelnou posádku, je stále v činné službě a kompletně k prohlídce.

Samozřejmě je podmínkou prohlídka jako na letišti, jdete přeci jen na válečnou loď… Na palubě námořníci v bohužel moderních maskáčích, ale na plavby vyráží v uniformách tradičního vzhledu, byť z novějších materiálů. Nemůžete si courat po palubách jen tak, vždycky musí být se skupinou průvodce, ale jinak je loď přístupná prakticky celá, tedy kromě lanoví a malého koutku na druhé palubě, kde stojí dělo pro slavnostní salvy. Takže jsem se nijak nezdráhal a prolezl co se dalo - většinou nemá člověk příležitost prohlédnout si aktivní válečnou loď, starou 200 let, která je v perfektním stavu. Na druhé palubě jsme dostali výklad, trošku námořnicky přehnaný, o dělech a jejich přesnosti, ale my, čtenáři O’Briana, víme svoje.

Zábava na tři hodiny, musel jsem vypadat jako agent KGB, který prolezl každý centimetr lodi. Rozhodně jsem ale pořád nepochopil, jak ta loď vlastně pluje, v tom šílenství a změti lan se nemůže nikdo příčetný vyznat… Ale zřejmě to jaksi funguje, asi kouzla a čáry.

Vedle v doku stoji USS Cassin Young, torpédoborec třídy Fletcher z druhé světové - v porovnání s Hornetem je to jen takové štěňátko, plechovka maličká. Bohužel je teď v suchém doku - takže je báječně vidět celý trup! - a probíhají nějaké úpravy, a prohlídky pro veřejnost tak budou dostupné až příští rok. Špatné načasování, no.

Do kopce vpřed, když už jsem tu, je třeba zdolat Bunker Hill. Ovšem bez foťáku, jehož baterka padla při focení torpédoborce. Ale to nevadí, stejně se sem ještě vrátím, až bude prohlídka Freedom Trailu - zastavuje se totiž u památníku Bunker Hillu a končí dole pod kopcem v přístavu u Constitution. Je krásné počasí, monument je přístupný, ale nahoru nepolezu bez foťáku, to by bylo zbytečné plýtvání silami, navíc mými, což je ta horší varianta. Takže příště.

Pozdní oběd si vyzvednu u bůhvíkoho na rohu Stuart Street, dvacet metrů od hostelu, a ukáže se, že kuřecí kebab je epesní a ta rýže k němu ještě lepší. Jako dočasná náhrada za hovězí na houbách to vůbec není špatný :) Využil jsem toho, že místní pračky a sušičky fungují a žerou i platební karty, kdo má shánět čtvrťáky, a mám zas co na sebe. Večer byla free večeře, pizza pro všechny. Abych teda neurazil, ale přes dva kousky jsem se nedostal. Na noc je tu naplánovaný pub crawl, putovní chlastačka po okolních barech, původně jsem chtěl jít, ale nakonec jsem se trhnul na třetím rohu a šel dohnat skluz v zápisech. Nějak mi došlo, že bych přišel až někdy v noci a už u večeře jsem prý vypadal unaveně… Což o to, nehádal jsem se.

Fotky zde