USS Pampanito a spol.

Snídaně je tu dostupná až do jedenácti, v Seattlu zavřela kuchyň v devět třicet, takže netřeba pospíchat, na devátou bude dobře. Pak volným tempem pod kopec a přes pláž až na molo 45, kde kotví jednak USS Pampanito, americká ponorka třídy Balao, druhak Liberty ship Jeremiah O’Brien, obě jsou dostupné k prolezení a Jeremiah je dokonce plně funkční a pravidelně s ním vyplouvá posádka dobrovolníků.

Trošku odbočím - pokud má někdo dojem, že v SF (obecně vzato kdekoliv, kde se hodlám objevit) je spousta lepších a zajímavějších míst k vidění než nějaká rezavá konzerva, která se jen horko těžko drží nad hladinou, nemluvě o tom, že se s tím hergot zabíjeli lidi, tak si dovolím jen poznamenat, že každý máme holt priority různé. Já mám třeba rád zelenou barvu, někdo modrou... Mám holt slabost pro lodě, válečné obzvlášť, a v USA jich je k nalezení podstatně víc než kde jinde a často ve výborném stavu a za pakatel. Takže snad mi bude odpuštěno, když na prohlídku centra - které btw není nijak moc velké a část z něj projdu dnes odpoledne ;) - vyrazím o něco později, i na domečky a věžáčky dojde. Jo, a bude hůř, přes záliv kotví USS Hornet, spousta metrů na délku a aspoň 3 paluby na výšku k prolezení, o vystavených letadlech ani nemluvě, to nás čeká ve čtvrtek ;)

Tož molo 45. Pár exponátů z historie ponorky, informační panely, torpéda, už nepoužívaný šroub, ponorka :) Prohlídka začíná na zádi, navařili na palubu budku se žebříkem do podpalubí, rovnou do zadního prostoru s torpédy. Posádka si musela na nich vyloženě hovět. Prakticky tu neexistuje volný prostor, všude je nějaký budík, páčka, nápis nebo, když by bylo místa už moc, postel. Vzadu se sestoupí k torpédometům, pak prohlídka pokračuje přes dva úseky strojovny s diesly, potom část se vším možným, kuchyně, jídelna, lehátka posádky, marodka, pak centrála s periskopem, stolkem, před ní kajuty důstojníků a pak přední prostor torpédometů. V centrále svítí červené osvětlení, stovky a stovky budíků a páček, mapový stolek, periskop a průlez do věže.

Je to trochu pro trpaslíky, do průlezu mezi úseky se musím pořádně skrčit. Zkusil jsem jeden proskočit skrčkou a zhoupnout se o nějaké madlo nad rámem, asi by se to dalo po pár stovkách hodin praxe použít. Odbočkou vpravo bych si narozdíl od Cimrmana asi urazil hlavu o rám :) Stísněné prostory naprosto všude, i uličky jsou uzoučké, ještě, že jsem rachitické postavy, jinak bych neprošel. Na palubě je pak k okouknutí i původní kanón, ale na samotnou věž se dostat nedá, for your safety, což je škoda.

Ponorka kotví v přední části mola 45, přední je ještě dost místa pro ferry, které tam přijíždí z Oaklandu. Jedno zrovna dorazí, když jsem v podpalubí a Pampanito se začne dost zběsile houpat, že mám co dělat, abych vůbec došel na příď a dostal se na palubu - a to je ferry jen takové štěňátko oproti těm, co jezdí ve Vancouveru nebo na Vancouver Island, a motory má puštěné jen natolik, aby se udrželo u břehu. Na neklidné hladině se ta ponorka musí ošklivě zmítat, to bych asi oběd neudržel.

Za ponorkou kotví bývalá Liberty ship Jeremiah O’Brien, a zatímco ponorka vykukuje nad hladinu jen o pár metrů, tak JO je PODSTATNĚ vyšší, a pochopitelně i delší, ale to není tak znát :) U pokladny potkám dva starší české páry, které dost váhají, jestli jít nebo nejít na prohlídku, nakonec nejdou, když ta loď není úplně válečná (což je nesmysl, Liberty ships udělaly za druhé sv. války víc než většina bitevních lodí). Od veterána v budce dostanu ještě návod, kudy prohlídku jít - není tu průvodce, jen cedulky. Takže se vyplazím po můstku, který se dost ošklivě houpe, na první palubu před můstek, kde jsou jednak jeřáby, druhak dekly nákladových prostorů, vpředu je pak k prolezení plošina s AA kanónem (uzoučký žebřík nahoru, uzoučký žebřík dolů) pod plošinou se hrabe v kotevních řetězech klučina, zatímco babička se kochá krajinou.

Potom dál podél můstku - ještě nemám prý chodit dovnitř lodě - na záď, kolem dalších stěžňů s jeřáby a dekly od nákladových prostor, úplně na zádi je zase kanón na plošině. Dekly jsou přikryté plachtami a na nich jsou lavičky, prý pro cestující, jiné paluby tu nejsou - uprostřed lodě je nad palubou můstek s kajutami, pod palubou strojovna, a jinak je loď jen pět obrovských nákladových prostorů, a tam se moc výhledu neužije. Po palubní tour po strmém žebříčku do druhého prostoru, těsně před můstkem, kde je zřízené hlediště a filmem o historii lodě a malá expozice o tomtéž, a cesta do prvního prostoru, kde jsou obecné informace o konvojích, lodích 2. sv. války a expozice k vylodění v Normandii - několik historických vozidel, diorama z invaze.

Další část je nástavba s můstkem, dá se projít vlastně celá od dna lodě až na nejvyšší palubu můstku. Postupně se cestou nahoru propracuju přes kajuty strojníků a námořníků až k důstojnickým v druhém patře a samotnému můstku s kormidelnou, navigátorem, radiostanicí a pak i střechou se signalizací a čtyřmi AA kanóny. Je vidět, že loď je pořád používaná a kajuty obývané, krom historických reálii se v nich objevují i novější “exponáty” které používají jejich současní uživatelé. I kuchyně a jídelna jsou plně funkční a využívané (kamna na uhlí!! :)

To nejdůležitější, co loď zachránilo před sešrotováním, je pod palubou - dobrovolníkům se podařilo zprovoznit původní kotle a motor lodi, takže ji námořnictvo uvolnilo k odkoupení jako muzejní loď. Strojovna je přístupná přes všechna patra, když už ne všechny kouty, a vypadá rozhodně funkčně :) Taky se tu točily scény ze strojovny pro Titanik, což vysvětluje ty plakáty s Titanikem u výstavy k Normandii :) Strmé, úzké žebříčky, trubky, budíky, obrovský motor, horké kotle, hodně akční a to je vlastně O’Brien poměrně malá kocábka, žádný extra výkon. Každopádně klobouk dolů, že se jim povedlo tuhle loď znovu zprovoznit, věnovali tomu dobrovolně statisíce člověkohodin.

K obědu chci rybku z místního trhu, což je docela snadná záležitost, místní se pomalu perou, aby prodali kraba nebo škebli. Zapadnu po chvíli bloumání do hospody a přistane mi na stole platýs, s omáčkou z rajčat a bramborovou kaší. Cena není úplně lidová, ale zato je to vlastně celá ryba, která před chvilkou dorazila z vln, a je výborně udělaná, takže není proč remcat. Navíc personál téměř skáče nadšením, že má hosta v hospodě (mají skoro plno...) samý úsměv a jestli spokojen pán nebo ne, čeho je mi ještě třeba a tak podobně.

Další bod na programu je místní akvárium, prý s chobotnicí :) Trošku jiné než v Seattlu, ale nemají vydry a mají nádrž s tunelem a giftshop plný žraloků ve všech podobách a formách a z materiálů o kterých jsem mnohdy ani neslyšel. Potkám tu další Čechy, tentokrát česká studentka s kamarády ze Španělska. Ještě projdu celé molo 39, další místní turistické centrum u moře, spousta stravovadel, giftsopů, fakt peklo na kolečkách :) Jen na straně mola jsou na moři rohože a na nich vyspávají tuleni, taky místní atrakce :) Turistů mraky, včetně jedné výpravy z Brna - chvilku na mě koukali, než přiznali češtinu :)

Pokračujeme v krasojízdě, dneska se jde dál podél nábřeží, které se za Fishermen’s Wharf pomalu zbavuje nánosu turistů, ti vydrží jen zhruba k molu 31, odkud vyjíždí výpravy na Alcatraz, a pak už tu není vlastně noha turisty znát. A pomalu ani místních - podél nábřeží vede jedna z exponovanějších ulic, ale pěších je tu naprosté minimum. Dojdu až do Financial districtu, to je ta čtvrt, kde stojí všechny mrakodrapy, dám si kafe (za rohem je Café Praha, o dveře se opírá servírka a pálí jedno cigáro od druhé, no jako doma :) Kolem Transamerica Pyramid a dál, kolem hasičárny (ty jejich vozy jsou luxusní, a když si je člověk vyfotí, tak hasič ještě zapózuje a poděkuje :)

Minu lehce China town, a protože už se připozdívá a přichází hlad, tak busem přes město se svezu pod hostel a zaskočím nakoupit. Budu tu až do pondělka, takže minimálně večeře na hostelu z vlastních zásob se mi vyplatí. A navíc mám děsnou chuť na míchaný vajíčka na slanině. Kuchyně na hostelu je moc šikovná, uvařit tam nebude problém, včetně lednic a polic, to je oproti Seattlu zase podstatně lepší. Večer pak tradiční dopisování deníku a nabíjení všech aparátů co jich mám - nemáme na pokoji tolik zásuvek, takže se usadím v klubovně a postupně nacpu elektrony do telefonu, iPadu a foťáku.

Ještě stihnu objednat na pátek výlet na Alcatraz - bohužel odjezd je ve čtyři odpoledne, bude to určitě na tři až čtyři hodiny, a v pět odpoledne má být v parku Fort Mason sjezd food trucků ze všech koutů a širého okolí, což kdybych býval věděl, tak bych ten Alcatraz dal o víkendu - žrádlo a food trucky vůbec, to bude asi výborná akce. Prý je to už tradiční slezina a ochutnat se dá ledacos. A food truck je holt americká klasika... Škoda, možná zkusím ten Alcatraz přeplánovat a páteční lístek někomu prodat. Uvidíme, hlávko, uvidíme...

Fotky zde