Toulky po Bostonu

Já věděl, že to mám zapsat hned v sobotu… Je neděle večer a kdepak jsem byl v pátek dopoledne si ne a ne vzpomenout. Kde jsem byl odpoledne, to vím, to je jednoduchý. Ale po chvíli hledání ve fotkách a paměti už se to vrací :)

Dopoledne vyplníme návštěvou nejstaršího sportovního stadionu, na kterém se ve Státech hraje některá z velkých sportovních lig (NHL, NFL, NBL a MLB) a stadionu zasvěcenému vůbec nejlepšímu sportu, baseballu - legendární Fenway Park, domov bostonských Red Sox. Hodinová tour po zákulisí stadionu s výkladem, historií a zajímavostmi, včetně notné dávky pověrčivosti a pověr vůbec. Tour začíná v jedenáct, mám trošku problém stadion najít :) Můj orientační smysl asi prodělává těžkou pubertu, poslední dobou mě neomylně posílá na druhou stranu než by bylo třeba.

Že jsem se nehnal na desátou ranní, kdy je první tour, se ukáže jako prozíravé rozhodnutí, prý byla šíleně nacpaná (120 lidí? Fuj…) Nás je asi třicet, většina jsou samozřejmě fanoušci Red Sox, včetně asi už klasických “dětí, které klubu fandí odmala a vědí tak úplně všechno, i kdo seděl na kterém místě lavičky v roce 1935, pátého března” které bych, kdyby byla jen chvilka příležitosti, někde v koutě utloukl, až takoví to jsou sympaťáci - neruší výklad, nemachrují, neví všechno líp, člověk je nemůže mít nerad… Takže to trochu kazilo dojem z jinak pěkné prohlídky. Průvodkyně s pohůnkem nás protáhli přes hlediště (koukali na mě jak na vraha, když jsem odmítnul fotku s hřištěm :) zákulisní chodby, lóže, Green Monster s nejlepšími sedačkami v MLB (každoroční losování o místa) až do síně slávy, doprovázelo nás celou dobu vyprávění o historii Red Sox a jejich úspěších (a těch nebylo, objektivně vzato, zase tolik ;) a proklínání Yankees. Upřímně řečeno, kdybych tiše špitnul, že snad náhodou fandím Yankees, asi by mě ubili, připadal jsem si jako na Letný s červenou a bílou na klopě :)

Pro neznalé - Red Sox vyhráli pět ligových titulů během první dekády ligy, včetně prvního v roce 1912, a i díky tomu jsou dodnes považováni za jednu z “dynastií” baseballu. To za ně ještě hrál jistý Babe Ruth, ovšem toho v roce 1919 prodal vlastník Red Sox (legenda praví, že potřeboval peníze na financování muzikálu na Broadway, fakt ale je, že Babe chtěl dvojnásobný plat a s vlastníkem se neměli moc rádi…) Cena byla krásných a kulatých 100 000 tehdejších dolarů, na dřevo. Šílená suma na tu dobu. A Babe Ruth, postava, která změnila baseball jako takový, se stěhoval do nového klubu - New York Yankees :) Od té doby na Red Sox padla doba temna, označovaná jako “Curse of the Bambino” - celých 86 let nevyhráli Red Sox ligu, i když několikrát byli už na dosah, zatímco Babe Ruth se stal legendou a NY Yankees nejúspěšnějším klubem ligy a největším byznysem v dějinách sportu vůbec. Takže pravověrní fanoušci Red Sox si při vyslovení jména Frazee, tehdejšího majitele klubu, odplivnou a zahrozí pěstí, a rivalita mezi Red Sox a Yankees je prý ta největší mezi sportovními kluby kdekoliv na světě. Pražská Sparta i se Slávií se můžou jít klouzat :)

Jak říkám, je to tu samej fanatik ;) Ale stadion mají suprovej, historický exponát sám o sobě. Prý nemůžou pořádně nic přistavět nebo přestavět, museli by totiž v tu chvíli zbourat zbytek stadionu a postavit ho znovu, protože by nevyhovoval novým předpisům. Ale dokud stojí…

Po obědě u Číňana v centru si jedu, čtvrtý den po příjezdu, vyzvednout CityPass - zatím nebyl vůbec zapotřebí. První návštěva bude v Museum of Science, kousek za Charles River. Ovšem za hodinu a půl mám muzeum vyřízené, zaměřeno hodně na rodiče a děti, i když dvě věci byly supr. Za prvé, expozice o matematice. Zatím jinde jsem ji nepotkal, praktické ukázky různých vět, axiomů a principů z matematiky, Keplerovy věty nebo Pascalův trojúhelník, moc pěkně uděláno, mají bod. Za druhé, různé mechanické strojky, takové ty ptákoviny, kde obíhá strojkem několik kuliček, vozí se nahoru a padají přes zvonky, páčky, přepravníky a podobné nesmysly, celé to hraje a vydává nějaké zvuky. Mají jich tu pěknou sbírku, jeden strojek je vysoký na dvě patra :)

Metrem rychle na druhý konec metra, další vstupenka v CityPassu je Skydeck - 52. patro Prudential Tower, nejvyšší místo, odkud lze přehlédnout Boston, a navíc se dá obejít kolem dokola, takže celých 360 stupňů. Ze zastávky Back Bay samozřejmě vyrazím špatným směrem, krucinál, je to nejvyšší věž ve městě, tak proč není vidět?? Od zastávky se k věži má jít přes nákupní centrum, podle mapy je to ale pěkný kus cesty, minimálně čtvrt hodiny. No, a celou dobu se jde nákupním centrem. Po schodech nahoru, po schodech dolů, samý kámen, chrom a sklo, parfémy a luxusní róby, a ty značky, jedna slavnější (a dražší) než druhá. Do toho ústí vchody Hiltonu a Marriotu, takže zlata neubývá, přibývá lokajů a koberců. Přes ulice se jde po mostě ze skla, aby ani na chviličku člověk nemusel mezi lid, a tím se proplétá happz v sandálích, kraťasech a sepraném triku a těžko by si tu mohl koupit za rozumnou cenu hrnek čaje (obchod s kávou a čajem tu samozřejmě je, ale ty ceny a nabídka jsou poněkud jinde :)

Na vyhlídku vysvištím výtahem, který se dost divně třese, už se těším na zpáteční cestu. Vyzvednu audio guide, který je trošku delší, ale zase je fajn vědět, na co koukám - i když většinou se v centru v pohodě orientuju, na jihu města je to horší. Výhled výborný, jen právě z jihu a jihozápadu fotky prakticky nevyšly, sluníčko je šmejd. Ale na všechny koukáme svrchu :) Jen ten neodbytný dojem - a mám pocit, že nejen můj! - že se ta věž občas lehce zhoupne… Červené domečky, finanční centrum a tam se mezi věžáky proplétají historické zachované budovy, řeka, která si městem jen tak v klidu teče a místní si k ní přihodili park, protože to tak prostě má být, holt musím uznat, že Boston vypadá krásně, z ulice i z vršku mrakodrapu. A s mentalitou místních obyvatel - bude o ní ještě určitě řeč, taková mozaika střípků, které skládají obrázek toho, jak místní uvažují - by to vůbec nemuselo být špatné město pro život.

Večer se jde brzo spát, v sobotu v devět ráno musím být čilý jako rybka, nebo aspoň natolik, abych trefil do haly hostelu (přízemí, nedá se minout, takže aspoň hodinu na probrání se).

Fotky zde