Výlet na USS Hornet
Ve středu večer jsem náhodou zjistil, že v městečku Alameda je zakotvená kocábka USS Hornet, CV-12, veterán 2. sv. války, a že městečko Alameda je hned vedle Oaklandu, jednu jízdu ferry přes záliv daleko. Plán pro čtvrtek byl tedy stanoven jednoznačně. Říkal jsem, že bude hůř ;)
První ferry jede v deset, to je tak akorát na rozumné probuzení. U snídaně se dám do řeči se starším Australanem, s manželkou jedou do Kanady. Dostal jsem pár tipů do Washingtonu, kde byl často jako diplomat, a na oplátku dostal pár tipů ohledně lodí v okolí SF, které chtěl zase vidět on.
Stanice přívozu je dovedně ukrytá za budovami mola, ale nakonec se zadařilo. Tři cestující na celé lodi, Alameda je asi hodně oblíbená :) A taky jo - Main Street v Alamedě je vyprahlá zaprášená silnice, vede kolem zrušené základny US Navy (ačkoliv u samotného břehu na kotvištích stojí několik šedivých lodí, většinou servisní a nebojové, a je kolem čilo, takže něco tu ještě námořnictvo má). Pusto a prázdno, od mola k Hornetu je to asi 45 minut chůze - bus tu nejezdí žádný - a je teda teploučko. Ale poslední zahnutí doprava a už je v dálce vidět placatá paluba s jedním osamělým letadýlkem na přídi.
Zblízka je to prostě kolos - šedá ocel, otevřené rolety hangárové paluby, spleť žebříků, sítí a ochozů pod letovou palubou, ostrov na pravoboku už tak dost vysoké lodi - 15 metrů vysoká stěna až ke konci mola. Marně hledám budník s prodejem lístků, tahle loďka už si může dovolit takové zařízení přímo na palubě :) Po můstku se vstoupí rovnou na hangárovou palubu, která je jako hlavní otevřená návštěvníkům. Vlevo pokladna a giftshop, vpravo židličky a malý promítací koutek, kde si musím dobrovolněpovinně zkouknout instruktážní video “neběhat po palubě a bacha na hlavu”. To ostatně čeká všechny návštěvníky, jeden pár z Belgie dokonce odvolají z prohlídky podpalubí, protože neabsolvovali video po příchodu na palubu.
Nejdřív si projdu hangar deck, vpředu je vytažený první výtah, takže je pod něj krásně vidět, směrem k přídi jsou pak k prohlédnutí obě paluby od hangárové výše až k přídi lodě samotné (vůbec není špičatá!!) Je tu záložní diesel přes dvě paluby, toalety, kotevní zařízení, kajuty a jiná spousta neobsazeného prostoru, prázdné kajuty a prostory. Hornet byl nějaký čas vyřazen, takže asi odstěhovali co nebylo přišroubované (a jak uvidíme později, někdy ani šrouby nezastavily kanibaly...)
Malé kolečko přídí mě vyplivne na levoboku u výtahu, cestou mě ještě místní bezpečák - průvodci mají modré čepice, hlídači červené :) - pustí na ochoz na levoboku s 5” kanónem, ostatní tři na lodi nejsou přístupné vůbec, i tenhle je za řetězy, ale pustí mě tam sám od sebe. Muničním výtahem je vidět hodně hluboko do útrob lodě :) Na hangárové palubě je několik letadel, několik kusů letadel, úplně vzadu pak mají ohrazenou plochu, kde probíhají rekonstrukce a renovace letadel průběžně, takže trupy a součástky jsou rozložené na palubě. Pak je tu ještě expozice k Apollu 11, které Hornet vytahoval z moře, včetně videa s Nixonem, který hrdinné astronauty hrdinně vyhlíží z můstku. Samozřejmostí jsou makety velitelského modulu a izolační maringotky, ve které po návratu seděli měsíc, aniž by měli aspoň mizernou vyrážku.
Po celém hangar decku jsou pootvírané poklopy a schody na druhou palubu, kde jsou různé expozice. Ty jsou ale dostupné normálně během prohlídky druhé paluby jako takové, takže se nezdržuju a postupně se propracuju na konec hangar decku a na samotnou záď, pod letovou palubu, kde mají kuřáci svůj oplocený koutek, banda feťácká :) Po schůdkách - všechny jsou stejné: poklop nahoře, krpál, úzké šprušle, a bacha na hlavu - se schází na druhou palubu. Ta je přístupná návštěvníkům po celé délce až k přídi, i když před přídí se nedá projít celá šířka lodě, je tam třeba vedení muzea a další organizační prostory, a taky nemalý počet prostor uzavřených. Podle slov průvodce (později, tohle všechno je self-guided tour, tedy bez průvodce a jen s cedulkami na stěnách, ale podrobně a dobře udělané) je tu spousta prostor, které se uzavřely a už asi nikdy ani otevřené nebudou, plus naprostá většina potrubí tu má izolace s asbestem, takže otevírání nových prostor vyžaduje dekontaminaci.
Podél levoboku jsou v místnostech expozice k jednotlivým sesterským lodím Hornetu, hodně podrobné a je tu i spousta fotografií, reálií a dokumentů, které asi jinde k nalezení jen tak nebudou. Hlavní prohlídka vede podél pravoboku, postupně se dostaneme do prostorů CPO, jejich jídelny a ubikací, pak kaple s knihovnou, prádelny, celé sekci pro opravy a přípravy torpéd - je tu odkrytý výtah pro torpéda, přes tři paluby dolů - potom koukneme na marodku, což je taková menší nemocnice s rentgenem, laboratoří, očním a izolací :) Pak prostory mariňáků - oddíl mariňáků měl vlastní jídelnu i sprchy, už z tradice se na lodích Jeho Veličenstva a potom i amerických vyskytují mariňáci, kteří mají na starosti vězně a kapitánovu stráž. Prolézt se dá i požární systém hangárové paluby, důstojnická jídelna - kuchyně ne, ta je o palubu níž - a jejich kajuty na přídi a briefingové místnosti pilotů. Jsou tu expozice i k eskortním letadlovkám nebo k Doolittlovu náletu na Tokio.
Další bod měla být letová paluba, ale odchytil mě na ní průvodce a poslal mě za skupinkou, co teď právě vyrazila na prohlídku ostrova - tudy po žebříku a lezte až nahoru, tak pět pater. Dohnal jsem je brzo, v řízení letového provozu, dostali jsme podrobnou přednášku o tom, jak to tu chodilo. Pak jsme slanili o palubu níž, kde byl meteorolog, pod ním pak navigátor - počítač z roku 1943! :) - a opancéřovaný můstek samotný, s kormidelnou, kapitánovou on-sea kajutou a vším dalším, co k můstku patří, včetně hlásné trouby, kterou kapitán hulákal např. na lodě, doplňující palivo.
O palubu níž už jsou prostory, kde si dělal starosti admirál, byl-li nějaký na palubě, a jeho štáb, a ještě pod ním je pak prostor, odkud se řídily práce na letové a hangárové palubě. Skleněný stolek s nárysy obou palub, papírové modely letadýlek a kolem poskakovala banda námořníků se sluchátky, kteří stolek udržovali na sekundu aktuální podle toho, co se na palubách dělo. Dneska jsou tu prostory průvodců, ale vybavení se dochovalo. Vedle ústí eskalátor - fakt, jezdící schody, jednosměrné tedy, směr se musí přepnout, původní vybavení, protože piloti se s výstrojí nedokázali vydrápat na palubu k letadlům, tak se vozili.
Během prohlídky ostrova dostaneme nabídku, jestli nechceme zajít na prohlídku kotelen a strojoven, což je jasné, že chci - tam se běžně návštěvníci nedostanou, navíc je to exkurze až skoro na dno lodi, takže vpřed. Sraz je na hangárové palubě u promítadla, rovnou k nám nacpou čerstvé turisty z Belgie - jo, ti co nezkoukli video a bude je to mrzet! - a taky se tu zjevil Australan od snídaně - manželka šla prý radši nakupovat. Slaníme o dvě paluby níž, okoukneme tanky podél boků trupu, které předstírají pancéřování, a pak ještě o palubu dolů a jsme ve strojovně. Konkrétně strojovna číslo 1, směrem k přídi je první kotelna, směrem na záď je další strojovna. Dvě turbíny, každá s vysoko i nízkotlakou částí, nízkotlaká se jmenuje Sherley a má na krku i zpětný chod.
Turbíny jsou fakt malé, o rozměrech osobáku, a čtyři tyhle škodovky dokážou hnát letadlovku o 42 000 tunách rychlostí 32 uzlů. Když se teda dobře topí :) Ovládání je přes celou jednu stěnu, u druhé turbíny na levoboku je pak duplicitní. Neschází filmová klasika v podobě budíku se zvonky, kterým si můstek a strojovna navzájem posílají vzkazy o rychlosti. Dostaneme přednášku o převodovkách, šroubech, otáčkách, rychlostech, palivu, hicu a dusnu (o 20 až 25 stupňů víc než je venku, vždycky, proto měli jen čtyřhodinové směny). Cestou zpátky ještě můžem kouknout na únikovou šachtu - strojovny a kotelny jsou vodotěsné a oddělené, ale nějak se z nich musí námořník dostat, kdyby bylo nejhůř, takže je tu šachta vlastně až na dno lodě, uzoučká, a i odsud, dvě paluby pod hangárovou, je to hodně hluboký pohled :)
Cestou nahoru zajdeme ještě do zubárny a lodní pekárny. Ne moc velká místnost, velký stůl, podél zdi elektrické pece a nemalý počet míchadel. Ty velké dorty pro celou posádku se prý pečou po částech, pak se bombovým výtahem vyvezou na palubu, zase se složí a dodělá se poleva. Jo, a jídelna mužstva - místnost pro 400 lidí, jídlo se fasuje na chodbě, která vede od středu lodě až skoro k přídi.
Ještě jsem se proběhnul po letové palubě, okouknul výtahy a katapulty, okolo celé paluby je teď plůtek a pod ním ještě vyložené sítě, takže případný pád by dal docela práci. Na zadním výtahu se něco chystá, výtahy pro bomby jsou zaplombované, žádná sranda nebude. Je odsud krásný výhled na SF, z úplně jiného úhlu, než je tak notoricky známý, nafotím po okolí co se jen dá, protože už tu pobíhám pět hodin, je čas vyrazit na ferry. Než se dostanu do SF, tak bude půl šesté. Chtěl jsem se ještě stavit na exkurzi v čokoládovně, ale to už asi nestihnu.
Nestihnul, příště. Takže jsem se aspoň svezl na druhou stranu od hostelu tramvají - skutečnou tramvají, jezdí tu na jediné lince podél nábřeží - a přes Downtown podél Market Street - taková hlavní třída Downtownu - až skoro ke Golden Gate Parku, abych teda viděl i něco z té místní architektury. Mají tu jakýsi limit na výšku budov, snad ne víc než šest pater, takže krom centra okolní čtvrti vypadají dost podobně, takové vilky a domky a případně dvoj nebo troj nebo řadové domky, ale nic moc nevyčnívá, všechny jsou si dost podobné, a jako z obrázku San Francisca, fotky nelhaly :) Odtud se už jako pán nechám odvézt k Fort Mason a pro dnešek padla.
Fotky zde