Akvarium a procházka Bostonem

Jako již tradičně, přímořské město má svůj přístav, nábřeží a na nábřeží mola a akvárium. Ovšem New England Aquarium v Bostonu má mít obrovskou famílii tučňáků, a největší bazén, ve kterém si můžete sáhnout na žraloka, ve Státech. To je ovšem výzva. Je to pár zastávek metrem, já to ale vzal zkratkou přes centrum na nábřeží a podél moře až ke starému přístavu a akváriu. Pěkná procházka kolem věžáků přes park až k místu, kde kdysi stávalo hlavní molo přístavu, dlouhé něco málo přes míli a kde je dneska budova akvária.

Už před vstupem mají na ukázku bazén tuleni, jedna ze dvou rodin, které tu mají, jeden se prohání bazénem tam a zpět, zatímco ostatní chrápou, jeden dokonce pod vodou :) Na druhé straně je výloha giftshopu, zaplněná plyšovými tučňáky - bude to boj…

Tučňáci NEJSOU!!! Zlá kletba mě postihla (vím moc dobře, kdo ji seslal!) a probíhá rekonstrukce v akváriu, téměř všichni tučňáci jsou odstěhovaní do pryč a zůstali jen trpasličí. Už jsem zapomněl správný název, dospěláci dorůstají výšky asi třiceti centimetrů a měli výběh v zadní části akvária. Teda výběh… Takový normální obývák, s vanou, ve které se cachtali. Ale byli loštomiloušký :)

Uprostřed akvária je nádrž, překvapivě nad úrovní hladiny moře kolem, okolo vede spirálovitě rampa, po které se do nádrže čučí. Rekonstruují bazén pod nádrží, kde měli bejvák tučňáci, teď tam zůstaly jen velké želvy a pár rejnoků. Přišel jsem akorát na krmení želv, rybky, salát a podrbat na krunýři. V zadním traktu je druhá famílie tuleňů, blbnuli v bazéně, někdo se slunil, někdo si pucoval kožich po svačině, dva hráli na babu, prostě pohoda a klídek.

Odpoledne proběhlo velice nenáročně. Únava je zlá, takže jsem se stavil pro nějaký ten cukr a sednul k místnímu počítači v hostelu, abych si jednak zazálohoval fotky z karty na disk, a druhak abych je nějak přebral a rozházel trošku do alb. Příště si musím vzít noťas s sebou, třebas maličký, ale něco s diskem, klávesnicí a USB portem. iPad je fajn, lehký a na web supr, bez hledání spojů a map na něm bych ještě asi bloudil na letišti v Londýně, ale to je bohužel všechno, co se s ním dá dělat. Poučení pro příště.

Večer ještě stihneme na hostelu pár her kulečníku, já zvládnu i kibicovat jednu partii šachů, a ve dvě ráno zalehnu jako by nic, přesně podle plánu “v devět jdu spát.”

Fotky zde