Monumenty

Na podvečer jsem si zapsal tour po nočních památnících, v půl sedmé v hostelu. To je dost času, abych se vydal na ty památníky kouknout přes den, v klidu a po bohaté snídani. To není jako v SF, dvě wafle a nazdar, pěkně toustíky, muffiny, džus, kávička, není kam spěchat, dám čas sluníčku pořádně rozehřát ulice.

Nejdřív White House, je to kousek, asi dvacet minut pěšky a jsem u zadní strany, kde je stavení podstatně blíž k plotu a chodníku. Tradiční hlídky na každém rohu, budníky a zákazy vjezdu se závorami, nad hlavou se nám honí vrtulníky a jeden dokonce přistává před domem na zahradě. Z téhle strany ale není vidět proč a nač. Vedle WH stojí administrativní budova vlády - Eisenhower Executive Office Building - ve které podle Wikipedie probíhá hodně dějů, spojovaných se samotným WH. Např. právě tady se setkal Cordell Hull s japonským velvyslancem po útoku na Pearl Harbor. Ale to je vedlejší, zvenku je to jednak hodně velká budova, druhak neskutečně děsná ukázka architektury, a jak je velká, tak je to moc dobře vidět. Výbuch v továrně na sloupy. Když jsem se na hostelu pak díval do Wikipedie, co je ten domek zač, potěšilo mě, že se v hodnocení shodnu s velikány jako Mark Twain (“the ugliest building in America”) nebo Harry Truman (“the greatest monstrosity in America”).

Obejdu domek hrůzy a chci okouknout WH z přední, jižní strany, ale ouha, plot a příslušník. Z chodníku můžu až po dalších stech metrech, mezi mnou a WH je teď trávník, plot a dvě řady turistů, které se mačkají na plot a fotí jak zběsilí. A za chvíli už vím i proč. Ten vrtulník sedí před WH, do něj nastupuje Herr Obama a další figurky světového židobolševického (nebo zednářského, vyberte si dle chuti) spiknutí. Nastoupí, vrtulník se vznese, přidají se k němu další tři a během chvilky se dostanu na 30 metrů od Obamy, když ten zbabělec ve vrtulníku přelétá nad námi někam na jih. Srab je to. Obejdu si WH i z druhé strany, dav turistů se rozpustí, takže můžu nadělat fotky bez nich, v návštěvním centru si zjistím, že prohlídku WH jsem si měl domluvit nejpozději na jaře a vydám se na jih na Mall.

Hned pod WH stojí a vyloženě čumí z terénu, navíc na kopci, Washingtonův monument. Po zemětřesení v roce 2011 našli na vršku prasklý kámen, takže je uzavřený pro veřejnost a otevře se asi až za dva roky. Což o to, to mě moc netrápí :) Pěkně ze všech stran ho obejdu, nafotím, dokonce tu jednoho turistu fotím, jak monument podpírá (uaaaaaaaa :) - šlapu přitom po trávníku mimo chodníčky a čekám, odkud přijde kulka odstřelovače :) Nic se neděje, takže šamtám po trávníku dál a nakonec vyrazím dál na jih, kde je Tidal Basin, takové jezírko, na jedné straně památník Roosevelta, na druhé Jeffersona. Ty dneska nestihnu, začnu se pomalu vracet zpátky, sem se podívám až někdy cestou na Arlingtonský hřbitov. Času mám ještě dost, jen se chci courat a nechci pospíchat.

Potkám další připomínku Prattcheta, budovu jeho Cechu rytců a tiskařů alias Buerau of Engraving and Printing - spadá pod ministerstvo financí a zajišťuje, krom spousty dalších, i tisk bankovek. Rotačkám a státnímu dluu třikrát hurá :) Pak ale narazím na muzeum holokaustu, myslel jsem, že je víc na východ.

Dvě hodiny na prohlídku jsou málo. Člověk uz ledacos viděl, něco z historie holokaustu četl nebo navštívil, ale takhle pohromadě... Dvě hodiny jsou málo, nakonec jsem poslední dvě patra jen rychle prošel a utíkal do hostelu, jen tak tak jsem stihnul ještě na chvíli dát foťák na nabíječku a šli jsme na tour.

Dvacet lidí, buď Australané nebo z Evropy. Ještě je teda světlo, ale než se dokutálíme k WH, pomaličku se stmívá. Postupně projdeme kolem WH a Washingtonova monumentu, potom po Mallu na západ k památníku 2. světové, k Lincolnovu památníku a nakonec k památníku Vietnamské války. Dvě věci se musí Američanům nechat - na patriotismus a dojemné scény jsou prostě machři. Samý památník a monument, ale od Lincolna je v noci vidět v bazénku Washingtonův, perfektně nasvícený, za ním budova Kongresu, mezi nimi je schovaný památník 2. světové, který ale vyčůraně zapustili pod úroveň terénu, takže i když je nasvícený jako všechno, tak neruší odraz v bazénku, perfektní výhled. Není tu žádný dav, ticho, tma, nasvícené památníky, park okolo, nádhera. Jen nad hlavami přelétá každou chvíli letadlo, protože přes řeku je mezinárodní letiště...

Trochu stranou je památník války ve Vietnamu, není skoro vidět, protože je sám zapuštěný pod zem, hodně tmavý. Prý přišel někomu divný, tak museli kvůli tlaku veřejnosti přidat sochu, IMHO zbytečně. Našel jsem tu i jmenovce, nějaký William C., narozen 1947, zabit 1970, z Indiany.

Tady tůra končí, rozprchneme se na skupinky, já to vezmu rovnou na sever a až na K Street zahnu směrem k hostelu. Všechno v podstatě stejné, nejdřív vládní budovy ve známém stylu, postupně ubude sloupů a kamene a přibude skla a kovu a začnou kanceláře a obchody, žádná změna oproti okolí hostelu. Večeře se nekoná, není hlad, a navíc jdu spát až někdy v jedenáct, což je extrém pro změnu na druhou stranu. Asi to podvečerní kafe cestou na tour ještě působilo. Jen z nočních fotek asi nic moc nebude, jak jsem se tak koukal ve foťáku.

Fotky zde