Bike the Bridge

Dneska se jde sportovat! Teda trochu, v rámci možností daných davem turistů. Zapůjčím si bicykl, anžto máme hostelovou slevu, dostanu školení ve stylu “tohle, tohle je přilba a ta se dává na hlavu, tohle je brzda, a pozor, tohle je taky brzda, ale přední, na tu spíš jako bacha, už jste někdy na kole jel?” Všechno odkývu, podepíšu zálohu a reverz, že je nebudu žałovat, když z kola spadnu, v hostelu se stavím udělat si svačinku na cestu, a vyrazím na Golden Gate.

Místní doporučovanou atrakcí pro turisty je totiž “bike the Bridge” - přejedete Golden Gate kolmo, za mostem doprava a dolů do Sausalita, a odtama pak přívozem do San Francisca. Vyjde vás to na celý den a 40-50 dolarů, plus samozřejmě strava a výdaje spojené s couráním po Sausalitu. Ferry totiž nejezdí až tak často, a co jako, chcete sedět na lavičce v parku a čumět na moře, nebo radši na židli v útulné hospůdce necháte odpočinout nohy po té dřině a procházce po obchodech se suvenýry? Tak vidíte…

Jo, zapomněl jsem zmínit, jak je to tu se sportem lidu běžného. SF je město aktivní, hodně parků, cyklotras, pruhy pro kola na hlavních ulicích, hřiště i plochy trávníků použitelná jako hřiště. Mnou vedený čárkovací průzkum, který probíhal první čtyři dny v SF, ukázal, že na jednoho běžce tu připadá 57,2 běžkyně, u cyklistů je situace už vyrovnanější, na jednoho cyklistu vyjde 4,4 cyklistky. To je zřejmě dáno tím, že Fort Mason a přístavní oblasti leží na hlavní trase mezi půjčovnami kol a Golden Gate. Ale proč je taková drtivá převaha běžkyň a kde jsou tedy schované odpovídající počty běžců jsem se nedopátral. Každopádně jsem dvakrát poměr zkusil trochu narovnat, na běhání jsou tu ideální podmínky. Podél pláží, moře, ne moc kopečků po cestě, krásné výhledy a možnost udělat si okruh jak dlouhý se komu zachce, co chtít víc.

Cesta na GG vede od Fort Mason těsně podél moře přes parky, které jsou určené právě pro rekreaci. Spousta běhajících a bicyklících, na trávě pak volejbalisti i fotbalisti, jachty, po krátkém výšlapu na okraj GG se otevře výhled na celou tuhle pobřežní část SF, a je to jeden z nejhezčích pohledů co jsem zatím viděl, snad bude na fotce zachovaný.

Po GG vedou dva chodníky (jeden vlevo, druhej vpravo ;) a otevřené jsou jen pro cyklisty a jen pro chodce, na střídačku, večer si to prohodí, neptejte se mě proč. Postupně houstne provoz, přibývá turistů i závodních pumpičkářů, postupně střety s oběma druhy ve mě zase na dlouho utlumí snahy dostat se na nějaká veřejně a turisticky exponovaná místa. Řezal bych to všechno hadicí... Fouká tu děsně a most se ani nezhoupne, šikovný mostík, hodný, hezky zůstaň :) Nejlepší jsou objezdy věží, kdy je potřeba zpomalit na rychlost chůze a zároveň otočit kolo proti větru, který fouká směrem do zálivu, málem jsem se s věží potkal :) Cesta tam je spíš série přískoků, kdy je třeba zastavovat a fotit a brzdit a objíždět zastavující turisty (protože počkat 50 metrů na odpočívadlo je nemožné, zastavíme na fotku hned a v tomhle pruhu!) ale uteče to docela rychle a za ten pohled to stojí rozhodně.

Na druhém konci zapíchnu jako ostatní kolo do stojanu, podlezu most - který tady hlučí a rempluje o HODNĚ víc než na minulém konci - a z druhé strany, z Vista Point, zkouknu město a okolí. Pak následuje sjezd do Sausalita, se dvěma krátkými kopečky, které oddělují sportovní zrno od turistických plev :) Sausalito je něco jako Jasper, ale u moře a místo Rockies je tu GG. Lapadla na turisty podél dvou ulic a několika příčných, zbytek je pro běžného výletníka, který se sem v potu tváře doplazil na kole, naprosto nezajímavý. My si ale uděláme kolečko, protože pořadník na ferry teda vážně ne :) Sausalito je postavené v krátkém a prudkém svahu u moře, kopce jsou tu snad ještě strmější než v SF, a hned o několik uliček dál od břehu už začíná původní ostrovní zeleň.

Původně jsem se chtěl na kole doplazit až do Muir Woods - ještě původnějc měl být o víkendu výlet do Yosemitu, ale protože tam umřel už čtvrtý turista na hantavirus, tak jsem operativně přeplánoval - což je nějakých 25km dál na poloostrově a mají být moc pěkné, ale po několika serpentýnách přijde změna plánu, systém z kopce a do kurevskýho kopce nedávám. Je to úpadek, takhle můžu na Ještěd zapomenout… Udělám si aspoň kolečko podél pobřeží a zpátky k GG, kde na mě turisti užasle koukají, s pronajatým kolem se tudy přece nikdo nevrací, jezdíme přívozem, bijte odpadlíka! :)

Cesta opačným směrem přes GG ubíhá rychleji, při objíždění věží má vítr pro změnu snahu shodit vás do zábradlí, a na potížisty mezi turisty je lepší výhled. I tak se jen o fous vyhnu Japonce, která si chce vyfotit věž a málem skončí v mém předním kole. Přes město do hostelu, odložím zbytečnosti a ještě než vrátím kolo si vyjedu na Nob Hill, ať z toho města aspoň něco mám :) Celkem najeto 42km, bolí mě nožičky a hlavně zadek, to sedlo je vynález inkvizice, ale třebas na půjčené kolo mám zase nadprůměrné brzdy, zastaví takřka na fleku. Asi nechtějí zbytečné žaloby kvůli brzdám :)

Zpátky do hostelu chci jít kousek od nábřeží, ne tou hlavní turistickou třídou, což se mi stane skoro osudným. Ulice vede totiž podél Ghiradeliho náměstí, kde je jednak hromada krámů, druhak druhá nejstarší čokoládovna ve Státech, a pořádají festival! Stánky na ulici, ochutnávky, tuny a tuny čokolád všude okolo, slevy v jejich krámě na sortiment i prohlídky výroby. A to nejsou troškaři, v komplexu o velikosti tři bloků mají 4 prodejny a 2 kavárny, fakt, že přežili dodneška na trhu se sladkým dává tušit, že vědí, jak ulovit zákazníka. S vypětím všech sil zahnu do boční uličky a podél pláže se ztratím z doslechu.

Večerní seance a snaha o dopsání historie za pátek a sobotu vyjde naprázdno, jen tak nějak pobrouzdám po netu, dočtu zprávy, ve čtečce jich je požehnaně (a jedna lepší než druhá, samý WTF okamžik) Ale Povede se mi najít v Bostonu jiný hostel a přebookovat svůj pobyt do něj, což mi (snad) ušetří něco kolem $300, a to se rozhodně vyplatí. Rozpočet má sice velké rezervy, ale není nafukovací.

Fotky zde